HRYZZLI GRIZZLY

22.8

Kapitola první – Pařížská spojka

Pojednává hlavně o tom jak jsem se poprvé vzdálil z Gaučville. Večer před odjezdem jsem se dověděl od kamarádky Helči, že letadlo nám odlétá z letiště Ruzyně již krátce po jedenácté a nikoli jak jsem si myslel, a měl i dohodnutý odvoz od táty na půl třetí odpoledne. Holt jsem musel přeřídit budíka, narychlo si zbalit svých pět švestek a ráno hurá na letiště. Vstal jsem již o půl třetí, což se později ukázalo jako počin neuvážený... když jsem se dostal na nádraží, potkal jsem ještě kolegu z práce, který se opozdil. Nased jsem do vlaku, obsadil tři sedačky, jako někteří obyvatelé země do které jsem se chystal. Při jízdě vlakem začalo dosti pršet, což se mi moc nezamlouvalo, ale co se dalo dělat. Na letiště jsem dorazil asi tři hodinky před odletem a čekal jsem na zbytek skupiny. Poté co se mi podařilo dopít celý obsah nejmenované láhve jsme se setkali. Již zmiňovaná kámoška a další člen našeho cestovatelskýho tria Ota. Po odbavení, které se neobešlo bez potíží (to ovšem byla pouze slabá předehra) jsme nastoupili do letadla. Letadlo se vyhouplo nad mraky a asi po hodince se už snášelo do města nad Seinou. Zde jsme chvilku bloudili po letišti přes terminály, ale stihli jsme se opět dostat včas na palubu, tentokráte o poznání většího stroje. Při startu, který měl již přijít jsme se ani nepohnuli z místa, když nám bylo oznámeno, že je problém se zavíráním dveří (jako u nás doma :)), s tím, že za dvacet minut letíme. Po půl hodině přišla novinka, že nefunguje software a to už jsme začínali schánět pomalu průvodce z letiště do města. Než se tak ale skutečně stalo, strávili jsme v letadle další víc jak 4 hodiny, kdy jsme si připadali jako na houpačce a to hlavně díky ted už pravidelným hlášením, mnohdy zcela protichůdným. Když jsme se konečně dostali ven z letadla, museli jsme si navíc v nepřehledných frontách zajistit voucher na autobus a hotel, což zabralo skoro další hodinu a půl. Poté co jsme se dostali na hotel jsme se rozdělili ...já a Ota jsme se šli ubytovat zatímco Helča to nevydržela a šla se nejdřív najíst. Sešli jsme se u švédských stolů v jídelně a jak už jistě tušíte...moc jsme se neomezovali. Každý z nás si donesl plný talíř všemožných kombinací, které vyvrcholily přidáním v podobě dezertů. Poté jsme se odebrali do baru, kde po zjištění cenové relace jsem dopili to co jsme si objednali a šli na  kutě.