HRYZZLI GRIZZLY

24. 8.

Kapitola třetí – Časoprostorové delirium tremens

Kvůli časovému posunu jsem vstal již ve čtyři tamního času po třech hodinách spánku. Ostatní ještě spali nebo se jim to opětovně padařilo, což se následující den ukázalo jako hodně důležitý. Jelikož se náš původní plán díky spolehlivosti francouzských aerolinek totálně rozsypal bylo kolektivně rozhodnuto, že se toho pokusíme vidět co nejvíc. Rychle jsme se nasnídali a vyrazili. Průvodcem se stal Miloš, který již na nás čekal, zatímco my ostatní byli stále ještě za atlantikem. Vydali jsme se na dolní Manhattan, kde jsem se nalodili na trajekt, který zdarma převážel turisty kolem Sochy svobody, která byla zrovna veřejnosti uzavřená. Propluli jsme kolem ní vyfotili, na protějším ostrově, myslim, že se jednalo o Staten island, jsme udělali včelem zad a po chvilce nás lod vylodila na stejném místě jako jsme se do ní nalodili. Jelikož bylo už dávno denní světlo viděl jsem, že mrakodrap po dvojčatech není jen jeden...jak by také mohl být, když tam kdysi stáli dvojčata,  ale že jsou dva a zatím oba stále nedostavené...v noci mi zůstala celá tato monumentální dvojstavba skryta. Poté jsme se již vydali na lov mrakodrapů...kupodivu se nám podařilo vidět jich dost, kde jinde by se to ostatně mělo podařit, že?  :) i ten zřejmě nejslavnější (v indiánském jazyce...Ten na který, vyhopsnul King Kong :)). To ovšem nebylo zdaleka vše....dali jsme si „velmi levný obídek v Soho“, byli jsme svědky policejního zásahu, poté co jeden týpek...nejspíš nenaplnil American dream :(( ...tak alspoň zastřelil kolegu a pár dalších jich zranil. Netrvalo dlouho a už mé druhy zavalili vystrašené SMS z Evropy, zda jsme „OK or KO“. Tomuto poplachu jsem unikl pouze za cenu toho, že jsem neměl mobil. Po této gansterské vložce jsme navštívili Central Park, který na mě udělal největší dojem z toho všeho, co jsem zde viděl...mrakodrapy prominou, ale bolelo mě za krkem z toho čumění do nebes :) navíc se mi nechtěli vejít ani do objektivu fotoaparátu :((. Stále neunávně jsme křižovali ve snaze vidět vše a na mne se začínala projevovat únava. Naprosto brutální únava podpořená věčným průvodcem na cestách ….puchýři :((. Když jsme stáli na jedné křižovatce a čekali na zelenou, oslovil nás jeden týpek. Vylezlo z něj, mimo jiné, že jeho dědeček byl náš krajan a posléze nám nabídl, zda by jsme nechtěli vidět to všechno z ptačí perspektivy. Vydali jsme se tedy k blízkému mrakodrapu, kde nás po zakoupení vstupného byli ochotni vyvést výtahem až na vrchol. To jsme ještě netušili, že nezůstane jen u jednoho vrcholu...první z vrcholů nastal již v druhém patře budovy, kde probíhala kontrola. U Miloše, našli švýcarský nůž, a problém byl na světě. Naštěstí se nám to podařilo urovnat s ostrahou objektu a tak už nám nic nebrálilo pokochat se pohledem na město jak na dlani. Musím říct, že to vážně stálo za to :). Bylo jasno, svítilo sluníčko, a tím pádem nic nebrálilo výhledu kam až oko dohlédne. Dokonce se mi podařilo vyfotit západ slunce nad vždy pulsujícím velkoměstem. Jelikož už nás začínal tlačit čas museli jsme jít zpátky do ubytovny…ofiko hotelu v čínské čtvrti, kde jsme si vyzvedli bágly a honem rychle na autobus, který nás měl dopravit do Kanady. Cestu jsme strávili střídavým dběním a spánkem, s tím že jedno probuzení si prožili všichni cestující. Tím budíčkem byla celní kontrola na hranicích, která proběhla jak horká kudla máslem.