Bárny jde na strip

Tam dole to už nebyly moje nohy. Patřily nějakýmu metrosexuálovi z Brooklynu, buzně z Queensu která si na sebe večer natáhne síťovaný punčochy a odspodu je zajistí falešnejma Manolo Blahnikama z koženky. Když bude mít kliku, narazí dnes v baru na nějakou jinou buznu. Vzpomene si na ten pocit kdy cítila v puse naposledy cizího ptáka a lehce se pousměje. Spona u levé punčochy ne a ne držet. Nakonec k podvazku připíchne obyčejnou sichrhajcku a přes krajkové kalhotky stáhne po holých stehnech dolů sukni. 

Jo, přesně tak to vypadalo. Už to nebyly ty moje nohy s hranatejma vypracovanejma lejtkama, zdobený porostem kanadskýho dřevorubce. Zasraná lékařská věda a její pokroky. Jen kvůli tomu, aby mohli na člověka nalepit na tejden nějaký sračky si musí oholit nohy. A taky prdel. Ruce, břicho, a nakonec i ptáka a koule. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jestli si je mám taky holit. Pohled do zrcadla na bílou vychrtlou postavu ze který visely v cárech zbytky pěny a chlupů byl dost výmluvnej. Kopnul jsem do sebe dalšího panáka a nastříkal si to svinstvo i na ptáka. 

Kdyby bylo léto, nevylez bych měsíc z baráku, napadlo mně. Voda byla příjemně teplá. Tak trochu tupě jsem civěl jak se mi přes holý hrudník rozlévá několik menších řek které se rozdělují a zase spojují. Největším průserem Evropy posledních let je eroze půdy. Eroze mých chlupů nikoho nezajímá. Přitom mizí mnohem rychleji, než nějaká zasraná černozem v deltě Dunaje. Mizející chlupy jsou přitom příčinou další ekologické tragédie. Jenže ta nikoho taky nezajímá. Jako kdyby nebylo dost smutný, že umíraj tuleni, vymíraj velryby a z lidí se stávají totální kokoti. Ještě se tak zabývat tím, že ubývají muňky. 

Když jsem byl mladší, říkalo se jim hipísbrouci. To proto že Lennonovo máničky šukaly každá s každým a tehdy ještě žádný depilace nejela ani u kurev. I ty nosily poctivýho bobra. Muňkám v něm muselo bejt fajn. Jak máničky šukaly, hipísbrouci se stěhovali a měli to tak trochu jako cestovní kancelář. Zadara. 

Slil jsem z flašky poslední zbytek vodky do hranatý sklenice. Původně byla na whisky, ale tu nepiju. Mám z tý skotský sračky příšerný kocoviny. Něco jako když vám uletí půlka hlavy a v tý druhý hraje školený ragbyový družstvo okresní přebor. Když má člověk konečně pocit že bude klid, nastoupí nějaký kozy s barevnejma smetákama a začnou do rytmu Majkla Džeksna skákat po vaší levý hemisféře. Prostě shit. 

Takže chlastám vodku. Teď po tý metanolový aféře jsem chvíli přemýšlel jestli by nebylo jednodušší zůstat u hulení, ale zvyk je železná košile. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. Kopnul jsem do sebe půlku zbývajícího panáka na zdraví poslední muňky. Má to blbý. Nikdo jí nepřijde na funus. Maximálně si toho časem všimne nějakej biolog a šlus. Lidstvo prostě zlikvidovalo další živočišnej druh. Vrchní statistik tak někde nahoře si odškrtne další položku a všechno jede dál. 

Nálepka flašky s depilační svinstvem byla dost zajímavý čtení. To odporný svinstvo který rozleptává chlupy i moje koule obsahuje Potassium Thioglycolate. Kromě toho taky chcanky nebo Lithium Magnesium Sodium Silicate. Představil jsem si jak z chemičky přijíždí cisterny. Tlustou pupeční šňůrou se připojují k fabrice a ze zárodečné placenty do ní pumpují akrylátovej kopolymer na výrobu tý sračky. 

Chlapík v montérkách si prohrábne chlupatej hrudník a zapálí cigáro. Sice se to nesmí, ale tady kamery nejsou. Kdyby věděl, že to všechno dělá jenom proto, aby si nějakej blbec o tři tisíce kilometrů dál ve vaně škrábal z koulí zbytky chlupů, zhnuseně by si odpliv. Jo, ještě si tak představit nějakou pěknou kurvičku s roztaženejma nohama. Čtyřky kozy a věčnou chuť. Ale chlap? Kurevskej hnus, nemyslíš Bárny? 

Bárnymu to je jedno. Sedí v nastartovaným autě a kouká na budík. Jak svinstvo přetéká z cisterny, ručička pomalu klesá dolů. Bárnymu je jedno skoro všechno. Sral na válku ve Vietnamu. Sere na ženský. Sere na chlapy a brzy se vysere i na tuhle práci. Jenom ještě neví co pak. Přemýšlel že si vpálí kulku přímo mezi oči. Je to rychlý a skoro jistý. Ale neměl bouchačku, ta toho nechal. Provaz se mu nelíbí. Je to nechutný, viset někde nad podlahou, dusit se, klepat nohama a ještě se u toho posrat a pochcat. Jo, je to kurevskej hnus, odpoví chlápkovi v montérkách a dál civí na ručičku. 

Pod asfaltem jen kousek od nich přitom bylo pár jiných, který odešly. Složit puzzle z těch úlomků kostí by byl hodně složitej úkol. Když americký bombardéry na podzim 1944 odletěly, nikdo si jich mezi hromadou ohořelých a pokroucených trubek staré chemičky nevšiml. Nad nima pak lidi poskládali celou tu změť trubek dohromady, vyasfaltovali silnice, zaseli trávníky a teď na nich stál starý otřískaný náklaďák s cisternou. Jo, je to kurevskej hnus, přitakal Bárny který došel k názoru, že to s tím odchodem asi ještě na chvíli odsune. 

- Máš recht. Měly by ty buzny někam zavírat. Nebo rovnou střílet. Že jo? zašklebil se chlápek v montérkách. Prudký trhnutím uzavřel kohout. Taks to sem vycákal celý, Bárny. Zbal si hadice a padla! Deš večer na jedno? Přijedou nějaký kundy, bude striptýz!

- Možná, přikývnul řidič a zamyšleně civěl na budík. Dneska to jde všechno nějak kurva rychle. Pak si vybavil tu zrzavou buchtu co dělala na baru strip minule Ještě teď cítil na prstech teplo její měkký kundy, když jí tam strkal prachy. Usmál se. Třeba ho dneska pustí dál. Pousmál se. 

Když dojde vodka ve vaně, stojí to za hovno. Vlastně za hovno stojí když dojde kdekoliv. Chvíli jsem civěl na ty cizí nohy předemnou, pak na ptáka, který otráveně visel dolů a vůbec mi nebyl povědomej. Zkusil jsem se ho lehce dotknout prstem. Zastudilo to. Je fakt můj.