Zaplatili 2000 Kč a místo tělesné potěchy ...

Psal se rok 2003 a urostlý obchodník byl vyslán svým zaměstnavatelem na veletrh GASTRO PLUS v Brně. Vybaven těsným sakem v antracitové barvě, několika vázankami s žertovnými obrázky a tisícikorunou se stal svědkem kuriózních mimopracovních situací.

Byl vlahý jarní podvečer a protřelý obchodní zástupce rázně vykročil ze svého hotelového pokoje. V recepci už na něj čekali kolegové z výstavního stánku a současně majitelé rodinného hotelu z Jindřichova Hradce. Byl nejvyšší čas na pár sklenic zlatavého moku i večeři. Poněvadž už nehodlali příliš prodlužovat dobu půstu, rozhodli se, pro návštěvu nedalekého restaurantu Moravská chalupa. Svou rychlou chůzi se vzdalovali od šedivé, panelové stavby hotelu Voroněž I. Hotel byl sice nevzhledný, ale i tak, pouhá noc v něm stála přibližně 2500 Kč.

V době, kdy pánové hodnotili interiér Moravské chalupy, zaujaly jejich pohledy poutače na právě probíhající dny slovenské kuchyně. Dobře situovaní majitelé hotýlku v Jižních Čechách, demonstrovali svou kupní sílu tím, že každý z nich za teplé jídlo utratil 350 Kč. Špatně vydělávající obchodník učinil výběr z jídel nikoli podle své chuti, nýbrž výlučně podle ceny. Nejlevnější byly halušky za 120 Kč, a proto měl v mžiku vybrané i objednané jídlo.

Zatímco obchodní zástupce za celý večer požil pouze dvě třetinky piva, podnikatelé převraceli velká piva jedno za druhým, přičemž je prokládali bylinnými likéry. Okolo dvaadvaceti hodin došlo k úhradě účtu formou „každý zvlášť“ a obchodník byl pevně rozhodnutý, že ihned zamíří do svého pokoje. Tuto jeho představu striktně odmítli majitelé rodinného hotelu. Požitá piva i skleničky jim řádně zvýšily sebevědomí. Nevybíravě naléhali na střízlivého „zaměstnance“, aby (když je na tom tak špatně), přijal jejich pozvání na skleničku.

Za barem ospalého hotelu Voroněž I. stál barman v důchodovém věku oděný do lesklé vesty. Velký límec jeho košile „zdobil“ strakatý motýlek. Barový pult byl v obležení několika cizinců. V odlehlé části postávaly dvě zvláštní dámy, jež měly bílá tílka a na nich několik zlatých řetězů. Pohled do jejich tváří (i přes značnou vrstvu make-upu) sděloval jejich věk okolo čtyřiceti let, ale také jejich nezřízený způsob života.

První kolo si jeden z podnikatelů v cestovním ruchu poručil sklenici whisky, druhý totéž. Vyděšený obchodník si v obavě, kdyby přeci jen svůj nápoj platil, objednal pouze lahvové pivo za 50 Kč. Ve druhé kole objednal totéž druhý z hoteliérů. Rychlé objednávky neunikly pozornosti dvou vyžilých dam a téměř nepozorovaně se blížily k mužům. Rozechvělý obchodní zástupce demonstrativně zýval, aby dostatečně naznačil „kolegům“, že musí urychleně na pokoj. Podnikatel zvolal: „nikam nepůjdeš, teď jde runda na tebe!“

Podnikavci si dali whisky, zástupce lahvové pivo a pak se stalo něco zcela nečekaného. Nahrbený barman, rekapituloval objednávku slovy: „takže dvakrát whisky, jednou lahvové pivo a příchozí dámy si dají?!“ „Portské“ řekla rázně jedna z nich. Zástupce nervózně svíral pětisetkorunovou bankovku. Barman podal objednané nápoje a suše pravil: „bude to 470 korun“. Obchodník vhodil bankovku na pult a zdrceně odešel na pokoj.

Ráno ustaraný obchodník zamířil ke dveřím pokoje podnikatelů, aby jim oznámil, že jde na snídani. Po delším klepání, otevřel poloslepý podnikatel a rukou pokynul, že má snídani i dopolední program na stánku absolvovat bez nich.

Podnikatelé se u výstavního stánku objevili teprve okolo čtrnácté hodiny a dychtivě vyprávěli, co se ve zbytku noci odehrálo.

Po ukončení provozu baru v přízemí ve 23 hodin, se dva pánové s jednou dámou, odebrali do prvního patra, kde byl bar s provozem do 03.00 hodin. Přiznali se, že měli opilecké myšlenky na případný rychlý styk s dámou, i polemiku o tom, jak vysokou částku by si za jejich „odbavení“ účtovala. Faktem ale bylo, že mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, požila deset skleniček portského.

Krátce po druhé hodině ranní žena rázně vstala, dala si ruce v bok a řekla: „tak pánové, jistě víte, proč jsem tady, tak se vás rovnou zeptám – bude něco nebo ne?!“ Mladší z obou podnikatelů posunul své luxusní brýle po celé délce svého nosu, sklopil hlavu, zvedl oči a řekl: „nebude nic, my jsme si chtěli jenom povídat!“

Majitelé hotelu v Jižních Čechách toho večera investovali do dámy zhruba 2000 Kč, přestože k sexu s ní vůbec nedošlo. Tedy údajně. Poněkud drahá nuda v Brně.