HRYZZLI GRIZZLY

 27. 8. Kapitola šestá – Přes jezera k vodopádům

Brzy ráno jsme se rozloučili s Annou, zabalili si saky paky a vydali se autobusem na 8 hodinový přejezd do Toronta. Cesta vedla klasickou severoamerickou dálnicí, tzn. minimálně 4 jízdní pruhy v každym směru, rovná silnice končící na obzoru, navíc v Kanadě vylepšená tím, že z každé strany je les. Cestu nám okořenil na naší cestě zcela neznámý přírodní úkaz...prudký liják...jaká to změna po dosavadních neustálých parných vedrech. V Torontu jsme si udělali krátkou vycházku k CN Toweru a poté znova autobusem přesun k Niagara Fallls, který zabral asi jen 2 hoďky. Během přejezdu jsme zahlédli první z velkých kanadských jezer...spíš než jezero to však připomínalo moře...nebylo vidět na druhou stranu. Když jsme dorazili na místo, čekal nás přesun přes celé město s veškerou bagáží....jen jsem čekal, kdy přijede televizní štáb a začne nás točit...protože nikdo tady tak daleko nechodí navíc, ověšen zavazadly. Po ubytování, v podstatě již za tmy jsme vyrazili se podivat k vodopádům. Nejdříve jsme se museli prodrat masou lidí, kteří korzovali v přilehlém zábavním parku a pak nám spadla čelist....vodopády nejdříve ten na americké straně, který je menší a o kus dál ten kanadský. Všechno to úžasné přírodní divadlo bylo navíc ze břehu osvětlené, takže padající voda hrála všemi barvami. Americký je menší s malými peřejemi u svého úpatí a tvoří jednu linii. Kanadský je větší ve tvaru podkovy, z něhož se valí masa vody. Obojí pak končí ve společném kotli – údolí z něhož se nad vyhlídkové terasy snáší vystoupivší voda v podobě vodní tříště...takže je neustále kolem zalito :) . Při procházce kolem tohoto přírodního divu jsme se několikrát vyfotili, pokochali a cestou na zpátek jsme si dali ještě něco na zub a hurá do postele. Cestou zpět jsem se nemohl dočkat rána, až to znovu vše uvidíme, tentokráte za denního světla.