HRYZZLI GRIZZLY

28. 8. Kapitola sedmá – Mokré nejen pláštěnky

Ráno když jsme se probudili, zašli jsme do recepce, kde na nás čekala snídaně v podobě jednoho kafe :) . Poté jsme vyrazili na vodopády a opět začalo cvakání fotoaparátů. Ještě jsem opomenul zmínit, že ráno se čekalo poprvé na moji osobu, ale důvod už nevim :((  . Rozhodli jsme se, že si to pořádně užijem a koupili jsme si vstupenku dolu k Niagarským vodopádům i přímo do nich. Dole u vodopádů, se na nás neustále snášela tříšt vody a v tunelu, který ústil přímo do vodopádu byl pořádný rachot. Poté jsme v přidělených mokrých pláštěnkách vlezli ještě do suvenýrů, kde jsem neodolal a koupil si dvě trika přes kartu. Prodavačka začala prudit proč jako nemam podepsanou kartu. Odpověděl jsem ji, že je nová a že jsem zatim platil v hotovosti a pokud na tom trvá vidět můj podpis, předtim než se podepíšu na účtenku, ukážu jí ho v pase :)) , kde jinde? S mým návrhem souhlasila a všichni tak byli spokojený. Tím pádem je vám asi jasný, že moje období dluhů se nachýlilo ke konci. Karty fungujou. Poté jsme se vydali ještě k peřejím pod vodopády. Naneštěstí byly dost daleko a když jsme dorazili na místo k pokladně, zjistili jsme, že máme tak akorát čas na to popojít po silnici kousek dál a pokusit se něco vidět...to se kupodivu podařilo, tím pádem jsme trochu ušetřili a i něco viděli. Tlačil nás totiž čas odjezdu autobusu, který nás měl převést zpět do států. Když jsem přišli na místo odjezdu autobusu, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna počkala na místě a druhá vyrazila přes město pro naše zavazedla, s tím, že nazpátek dorazí spolu se zavazadly taxíkem. Asi za hodinu jsme se opět shledali, nastoupili do busu a za chvíli jsme již vystupovali na hraniční kontrolu do států. Autobus zastavil, všichni zůstali vevnitř vyházeli se zavazadla, po chvíli nám bylo sděleno, že můžeme vylézt a jít na celnici. Tam si nás jednoho po druhém volali celníci a odbavovali. Naše skupinka to zvládla bez problémů, ale museli jsme čekat na všechny ostatní spolucestující, což se ukázalo jako zádrhel. Celkem sedm lidí (přičmoudlí a ručníkáři) si odstavili s tím, že některé dokonce dostali do ruky papírek, aby ho na záchodě patřičně upravili. Po další asi hodině, kdy už všichni byli vaření v autobusu, na který začalo pražit slunce, se objevili zbylí hříšníci, nastoupili do busu a vyrazili jsme směr letiště v Buffalu, kde jsme měli zamluvené přespání s tím, že další den se letecky přesunem do další destinace. Po ubytování v ubytovně, jsme naplánovali budoucí dny. O tom jak moc se to zdaří nebo ne se dozvíte v dalších kapitolách.