HRYZZLI GRIZZLY

29. 8. Kapitola osmá – Vyhlídkový let

Brzy ráno, konkrétně v pět hodin, nám zazvonil budík, rychle jsme se vystřídali v koupelně a hurá na snídani. V šest už jsme byli na letišti a po odbavení jsme nasedli do letadla směr Charlotte, kde jsme měli přesedat na let do Las Vegas. První část letu byla díky počasí naprosto úžasná. Letadlo neletělo v takové výšce, alspoň mi to tak připadalo a navíc bylo krásné počasí, nebe bez jedinného mráčku široko daleko. Seděli jsme v letadle v jedné lajně vedle sebe s tím, že já jsem byl solo přes uličku a navíc i solo na svý straně. Ihned jsem si přesedl k oknu. Neváhal jsem a fotil jak o závod...v podstatě taková špionážní mise nad USA. Po přistání v Charlotte, se už počasí zhoršilo a fotit se nedalo nejen díky počasí, ale i díky tomu, že jsme byl v uličce, ale už ne sám. Let trval asi 4 hodiny a po přistání, které bylo docela napínavé neboť letadlo bylo nakloněno hodně dolů a navíc se začalo neskutečně klepat jako kdyby mělo zimnici :( . Přitom venku bylo 102 Farenheitů (nebojte nejsou to poslední pozůstatky místní komunity indiánů) ve stínu, takže k tomu nebyl důvod :) . Po opuštění klimatizovaného letiště jsme všichni dostali teplotní facku jak řemen. Bylo neskutečné vedro a dusno. Z letiště jsme se vydali do půjčovny aut, kde jsme si chtěli půjčit auto, ale vyskytl se problém s limity na kreditních kartách. Nakonec jsme to vyřešili tím způsobem, že jsme zaplatili část s tím, že zítra doplatíme zbytek. Dojeli jsme si zarezervovat ubytování v motelu a vyrazili na nákup, aby jsme měli co k večeři. Po večeři jsme se společně vypravili do města hříchů...já bych ho spíš nazval městem žetonů :)) . Prošli jsme si severní část bulvárů, udělali fotky a vyhověli přání Oty, který si trval na svém a to, že si pujde zahrát do kasina. Kasino bylo naprosto nádherné, Ota si směnil peníze za žetony (sto babek), chvíli kroužil a my s ním kolem jednotlivých příležitostí...namátkou poker, automaty, až náhle spatřil svoji kořist a zasedl k ruletě. Všichni jsme čekali jak dlouho si posedí...v rámci sekund...ale Ota se nedal a po asi deseti možná dvaceti minutách odcházel od stolu s dvojnásobkem a ještě větším úsměvem (:))))...o dost větším než se mi tu podařilo zobrazit ). Po směnění „haldy žetonů“ zpět na peníze jsme vyrazili ještě na krátkou procházku kolem všudypřítomných kasin a šli spát. Myslim, že Otu tu nebudou mít rádi vzhledem k tomu co jim tu proved, ale nejen já mu to fakt přeju :) .