Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Protisměr

Výběr: Print

15. 11. 2012

1826

Autor

swen

Protisměr

Závěrka docvakne – dutě jak v kostele…

Dva: jedna pochyba, jestli skutečně jsou

příčinou palby, když konec je prostřelen

ostřejším okem, než vůbec kdy unesou

srdce, tak svalnatá krev vzpírá čas. Ale

jak unést řeku, co bezhlavě unáší

nás, bože, nás – bílé bezbřeží drásáme;

sněhy, jen sněhy, tak zběsile prostřené

na vlasech, na střechách; šátráme naslepo

po kdesi vzpříčené nejisté příčině

sněžení bez břehů – měkce v něm křičíme

v rámech slov praskne sklo, závěrka docvakne – –

Co potom? hledat se. V prostřených papírech

roztrousit písmo jak jizvičky po akné.

12 názorů

připadá mi silná, taková nenápadně silná.. obrazy se prostupují i nabourávají, reagují na sebe, život je v každém místě (mám z toho dojem jak vzdušnosti tak i utěsnění, i to, co je proti sobě, si tam přiznává podobnost.. -- a opakování, hledání i slov a jejich možností, dosahu, podstaty, zrcadel, tam tvoří "vězení" ale s východisky, resp. je samo sobě východiskem..)