LÁSKA

LÁSKA

H. de Balzac napsal „Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít“ , myslel tím lásku, láska je cit, který se nedá popsat, který se nedá vysvětlit, je to cit, který nám dokáže prodloužit, ale také zkrátit život. At‘ už je to láska k rodiči, příteli, muži, ženě, zvířeti, či materialistické věci, láska je dům bud‘ bez oken a světla nebo s nádhernou zahradou a obrovskými dveřmi otevřenými dokořán. Ze všech pocitů právě jen láska dokáže uzdravit zlomené srdce, či zjizvenou duši, byt‘ jen na chvíli.  

...nádherný souhrn vášně, rozkoše, ale též pochopení, porozumění a upřímnosti. V lásce jsme těmi jedinými, kdo vládne nejen dané situaci, ale také dannému průběhu života. Ten, kdo se brání lásce, brání se též životu bez překážek, životu plného nemožného v možné, i když jen na chvilku malou, brání se být neporazitelným, nesmrtelným, brání se být On.

Ta neuvěřitelná vlna síly, kterou láska s sebou přináší! Tu neuvěřitelnou vlnu moci, kdy srdce buší stokrát tak víc, než bez ní, kdy slova nestačí k tomu, aby vyjádřila tento masivní souhrn emocí! Láska je dar k uzdravení všeho a všude.

Shlížíme k nebi a jedinou pamětí, je hřejivost slunce a studený déšt‘ a mrazivé vločky sněhu. Není to dál, než samotná hvězda, vždyt‘ tou hvězdou jsme se stali my. A láska trvá a mění se v klid duše, mění se tak rychle, že ani nestíháme pohrdat svými činy a slzy, které nám stékají po tvářích, slzy štěstí.

Bránit se lásce je prohraný boj se Zemí.

_Brevity_