Jsou nepsaná pravidla, která se mají dodržovat vždy

Ješitnost. Mužská ješitnost. Těžko říci, zda ji lze v následujícím článku vysledovat. V komunikaci mezi mužem a ženou jistě existují nepsaná pravidla. Měla by býti dodržována. Už kdysi Švejk ztvárněný R. Hrušínským ve filmu pravil: „Není nic horšího, než přijít v nevhodnou chvíli.“

V dalších okamžicích výstižně líčil situaci, kdy se v lóži s dámou náramně dobře bavil. Když byli v nejlepším, polila jeho rozložitá záda přicházející posluhovačka horkou kávou a ke všemu pravila: „Dej pánbůh dobré jitro!“

Mnoho mužů by už při pouhé představě této situace přinejmenším zbrunátnělo. Oprávněný hněv by byl jistě namístě. Existují nepsaná pravidla, takt a míra slušnosti, která by se měla dodržovat. Obzvláště v choulostivých situacích.

Vězte tedy, že jednu složitější choulostivou situaci řešil nejmenovaný pán ve středním věku. Byl zhruba dva roky rozvedený. Proto si tu a tam chtěl dopřát nezávaznou potěchu těla s ženou. Nedávno potkal ženu svých snů. Měla za sebou dlouholetý vztah s mužem, který ukončila po dohodě před třemi měsíci.

Muž ve středním věku byl omámený jejím symetrickým tělem. Trval však na dohodě, že oba budou mlčet o svých předchozích partnerech, nebudou je zmiňovat ani jakkoli v budoucnosti řešit jejich problémy. Zkrátka jejich předchozí vztahy budou navždy tabu.

Po několika dnech něžného seznamování bylo pochopitelným završením jejich vzájemné náklonnosti intimní sblížení. Na den „D“ připravil muž ve svém starším domě vše potřebné. Velmi usiloval o to, aby komponovaný večer proběhl ke spokojenosti obou. Přestože vařil jen příležitostně, toho večera si dal opravdu záležet. Připravil na večeři jednu ze svých oblíbených receptur.

Večeře proběhla znamenitě. Na stole zbyla prázdná láhev od archivního červeného vína i krůpěje téhož na původně bílém ubruse.

Žena odešla do koupelny. Celé desítky minut své dokonalé tělo smáčela proudy horké vody. Po koupeli vklouzla do zapůjčeného pánského trika. Muž byl ve sprše podstatně kratší dobu. Nemohl se dočkat úžasných okamžiků po jejím boku. Hořel nedočkavostí, prahnul po jejím těle – po rozkoši.

Před splynutím s ní, dychtivě obdivoval každý kousek jejího snědého těla. Byla skvostná. V průběhu noci jej uspokojila dvakrát.

Okolo šesté hodiny ranní, muž posel její tělo desítkami polibků. Také dlaněmi dával najevo svou touhu po jejich prsech i lůně. Jeho doteky přijímala s mírným vrněním, které signalizovalo přistoupení na jím započatou „hru.“

Naléhavost muže dosáhnout vrcholu pocítila ze stupňujícího se tempa jeho těla. Tušila, že se akt splynutí blíží do své závěrečné fáze. Mířila svým tělem proti jeho slastným pohybům. Když už z jeho pohledů, mimiky tváře i hlučných stenů vycítila jeho blížící se vrcholné okamžiky… zazvonil pod jejím polštářem – telefon.

Okamžitě sáhla rukou pod polštář. Podívala se na displej, pokynula muži rukou směrem k vedlejší místnosti a odešla. Zhrzený muž zůstal nehnutě v lóži. Po pěti minutách odešel do koupelny, absolvoval snídani.

„Promiň, to byl můj bývalý, řeší nějaké problémy se svou přítelkyní. Potřeboval to probrat.“ řekla krásná, ještě stále nahá dívka.

V muži se mísil hněv s dotazy. Okolo osmé hodiny opustila jeho dům. Volala až večer. „Víš, mám zájem o setkávání s tebou, ale bez dalších intimností. Navštívím tě tehdy, když budu potřebovat opravit auto, nebo budu chtít někam hodit!“

Muž si její slova vyložil jako „kamarádství s výhodami“ – pro ženu. Muži z tohoto „kamarádství“ neměl plynout žádný požitek.

Má právo být muž rozhněván?

Je v tomto příběhu známka ješitnosti?

Musela žena přijímat hovor od bývalého přítele právě v intimním okamžiku?

„Není nic horšího, než vzít telefon v nevhodnou chvíli.“

---