náměstí

Jak jsem se sem dostal? A co tady dělam. Nic z toho co se zrovna dělo nedávalo zrovna největší smysl. Kde jsou všichni ostatní? Nevím.

Obloha se nad námi rozpínala ve stínu světelného znečištění. Bylo to předtím nebo potom? Tolik otázek. Některé z nich pravděpodobně zůstanou bez odpovědi navždy. Ukazovala mi tu oblohu a já ani nevím, jestli jsem nadšení předstíral nebo jestli jsem byl nadšený doopravdy. Je toho na mě trošku moc. Ona je daleko, já jsem hajzl a všechno mě to nějak dohání. Navíc..Neřekl jsem si, že takový nebudu? Nepředsevzel jsem si, že budu klidný. A pak? Škoda mluvit. Měl jsem štěstí, že mi jednu nenatáhl. No a co ti zbylí? Co si teď myslí? Ne že by mi na takových věcech obvykle záleželo, ale předsejen, oni mě znají dobře.

Tyhlety alkoholové dýchánky. Dříve bývalo všechno jinak. Dříve jsem se bavil až do konce. Teď mám okna. Piju, piju a najednou..ráno. Většinou se vzbudím v kalhotech, košili a marně se snažím vzpomenout na to, jak se stalo, že ležím v posteli a jak jsem se tam dostal. Napít se vody. Ne moc, nemuselo by to udělat dobře na žaludek. Kafe..Na to nemám ani pomyšlení, asi bych ho rovnou vyzvracel.

Tak to jsem nový já. Jsem na sebe docela pyšný. Vím teď, že pokud se dostanu do krizové situace, můj mozek začne pracovat. Poměrně zážitek. No jen si to představte. Najednou jste na nějakém náměstí, sám. Marně se snažíte vybavit si, přoč jste se tam ocitli. Někde hluboko v mysli víte, že to dává smysl, ale za boha si nemůžete uvědomit jaký. Proč tady jsem? Kde jsou ostatní. Malá záhada. Asi budu muset volat o pomoc. Vytáčím číslo. „Ahoj, já jsem se ztratil..“

„Cože?“

„Já jsem se ztratil, jsem na nějakým náměstí a nevím proč a nevím kde jste vy.“

A ten klučina mě sral už než jsem ho poznal. Když jsem ho poznal, sral mě ještě víc. Debil. Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že by zasloužil jednu do držky. Tedy asi nezasloužil, ale já bych mu ji rád lepnul. A to všechno protože jsem hajzl. A ona je daleko. Zaráží mě jenom, že prý byl překvapený. Jen ať se moc nediví. A snad ví proč a snad ví co jsem tím myslel. Zarazilo mě trošku, že se nezlobila. Ale vzápětí mě došlo, že na tom není vůbec nic divného. Jen mám jednu obavu. Co když je můj vztek oprávněný. Co když to, že se nezlobila má něco dočinění s tím, že nemůže. Co když. Furt se kolem ní motal.

Škoda je, že si nepamatuju ten bar víc. Kolikrát pijete v baru který nemá střechu?