Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seepos o klimešovi
Autor
Kuchot
stojíme na ostrůvku
společně s holkami
na snad tajné výpravě do kraje
žen
nad námi
zšedlý pruh mostu
zprava stěna
s božským týdnem v karibiku
v lidské ceně
zleva sklo vagónu
umaštěné
hlavami spáčů z ranních směn
v tak prchavé síni odpolední zastávky
na chvíli postavené
jen dřívějším příjezdem šestky
okázale
usedáme na trůn z písku
na údržbu ulice
nevědomky že se vrací z obléhání
ložnice
místní král jízdních řádů
za fanfáry zkoušky sirén
jak každou první středu
na začátku měsíce
8 názorů
Cesta k lidem
05. 03. 2013odyssea a příšera, která po sobě zanechává ostrovy a ztroskotance, které v americe svážejí žluté autobusy
Dobrý! /*
Máte pravdu, kruci. Resp. to, co jsem chtěl udělat, se nepovedlo. Něco s tím ještě budu muset zkusit.
Jsou tam pěkná místa, ale přijde mi to rozpadlé. Ta stěna na začátku špatně zapadá, asi mělo jít o stěnu vagónu s nějakým plakátem, způsob vajádření to ale zabíjí a lidská cena vyznívá jako osamocený moralismus hned na začátku básně. Pak jsou bezva hlavy, prchavá síň odpolední zastávky taky bezva, už v tom vlaku uplně sedím, ale ten trůn z písku se najednou týká ulice, já jsem na kolejích, ne na ulici přece, trochu se ztrácím. Už tak mám co dělat abych se vybičoval k tomu představit si, co tu najednou dělá písek a ještě k tomu se mám přeorientovat na ulici. Nevím co dřív a nestíhám proto ani jedno. No a vracení se z
postelí
to už se mnou jen tak mává. Asociuje mi, že nahoře ve vlaku byli jacísi spáči, pak zkouším ocenit obléhání postelí, nic nepomáhá, jsem zmaten. Ze zoufalství si užívám závěr jako by se nic předtím nestalo.