Domov 12.díl

Domov

12.díl

Vydal se směrem k nemocnici, ale během chvilky ztratil Naruto z očí a tak šel přímo za nosem. Za chvíli se Naruto otočil, aby se mohl za své chování Sasukemu omluvit, ale jaké pro něj bylo překvapení, když ho tam neviděl. Rozhlédl se po silnici, ale nikde ho nespatřil. Musel se vrátit kousek zpátky na křižovatku, protože to věděl, že za ním ještě jde. Naruto přemýšlel, kterou cestou se mohl dát a nakonec vybral slepou ulici, která končí vysokou zdí, za kterou není vidět, párkrát si představoval co by za ní mohlo být, ale ještě nikdy jí nepřelezl, protože by si musel sebou přitáhnout žebřík jinak se po hladkých cihlách smekal dolů a nemohl se dostat víš jak metr nad zemí, pak mu ujeli nohy a přistál přímo na zadku. Jen nahlédl a hned uviděl Sasukeho, který sedí na chodníku a nevěřícně civí na vysokou zeď. Naruto si před něj stoupl, ale nemělo to žádnou cenu jako kdyby ho neviděl nebo byl duchem nepřítomný a to už bylo za dnešek po druhé co se mu nepovedlo udržet Sasukeho při smyslech. Dal ruku přímo k Sasukeho uším a luskl prsty,  párkrát zamrkal a byl překvapený, že před ním stojí Naruto a kde se tady vůbec vzal, když si sedal na chodník nikdo jiný mimo něj tady nebyl. Naruto se zhluboka nadechl a spustil. „ Ty jeden debile, ještě jednou začneš o něčem přemýšlet, když někam jdeš tak na tebe budu muset poslat pátrací četu! Proč proboha si to nenecháš, až na doma, když sedíš v křesle!“ Čertil se Naruto a čekal jestli se dozví o čem vlastně přemýšlel, ale to by dřív promluvila socha než on. „Promiň.“ Povzdechl si Sasuke a vstal ze studeného chodníku.

Držel se blízko Naruta a tentokrát se jim povedlo dojít, až k nemocnici bez nehody, protože Sasukeho celou dobu táhl za ruku a tak ho dovlekl, až před vchod do nemocnice. „Sasuke ty seš, ale číslo pro příště ti fakt musím koupit obojek!“ Ten malý skrček si ze mě normálně utahuje a to je o dva roky mladší. „Náhodou až do nedávna jsem všude trefil bez chůvy!“ Jen dořekl vyplázl na Naruta jazyk. Takhle ho ještě nikdo nevytočil rozčiloval se Sasuke, ale na druhou stranu ho to  uklidňovalo, protože si o něj dělá Naruto starost. Jedna sestřička je upozornila, aby se chovali tiše a odcupitala do sesterny. Až teď se rozhlédli a vůbec nevěděli, kdy vešli na chodbu nemocnice, protože byli zabráni do hádky a kdyby je sestřička nenapomenula hádali by se ještě teď.

Tentokrát nemuseli čekat na žlutý výtah, protože cestou k němu potkali ošetřujícího lékaře, který měl na starost jejich strýčka. Doktor si oddychl, když je zahlédl jít po chodbě a vypadali, že jsou v pořádku.             Jen co přišli blíž spadla mu čelist, protože uviděl na Sasukeho čele bouli velikosti míčku na tenis. Rovnou je zatáhl do jednoho z pokojů a přikázal Narutovi, aby Sasukeho pevně držel. Ten se natáhl po zdrhajícím bratránkovi a pevně ho přitiskl k posteli. Doktor se na ně otočil a v ruce držel nějaké železné desky. Přimáčkl je na čelo a nedbal na  to jak Sasuke naříká. Po chvilce přestal a Naruto povolil pevný stisk. Sasuke si mákl na čelo a po bouli nebyla ani památka, jako zázrakem zmizela. Doktor si prohlédl ještě zběžně hlavu, jestli se nepotlouk ještě víc a nebo jestli nemá slabí otřes mozku. Vypadal v pořádku a tak je vyzval, aby si ještě na chvíli sedli na postel, že má pro ně docela dobré zprávy.   Naruto se hned posadil vedle bratránka a vyčkával, až doktor začne mluvit. Hned mu bylo jasné, že se něco přihodilo se strýčkem Kakashim. Sasuke se nemohl dočkat, až se dozví novinky o stavu strýce, ale na povrchu nedal jediným svalem znát, že je překvapený a nebo vyděšený, těžko se dalo odhadnout co právě prožívá uvnitř sebe za boj. Naruto nevěřil, že někdo na světě může takhle skrývat svoje emoce, on sám vždy vypadá jak se cítí, když je šťastný prostě září jako sluníčko a když smutný a zklíčený i obloha potemni stejně tak jako jeho modré oči.