O vláčku, který rád snil

O vláčku, který rád snil

Žil byl jeden vláček a ten nerad vstával, protože rád snil. Říkáte si, o čem si tak snil? Třeba o superdlouhém tunelu… o průvodčí, která se vždycky usmívá… o jídelním kupé, které je plné dobrot… o píšťalce, která místo obyčejného pískání zpívá písničky… a tak podobně. Jenže vláček měl svůj jízdní řád a jeho záliba ve snění mu dělala potíže. Vždycky se probudil hrozně pozdě a ani se nestihl nasnídat. Musel rychle frčet, aby vyzvedl všechny ty, kteří ráno pospíchali do práce anebo do školy.

Jednoho dne se mu zdálo o trati, která vedla do jiného světa, až na jinou planetu… moc krásný sen to byl! Ale ouha, nejen že nestihl snídani, ale dokonce ani čas svého odjezdu. Prostě zaspal a snil si a snil. To se nelíbilo lidem, kteří na něj čekali. Přešlapovali nervózně na nástupišti, dívali se na hodinky a říkali si: „Tak kde je? Že on zase zaspal? Takhle by to dál nešlo! Nestihneme přijet včas! Musíme ho probudit.“ Otočili se směrem k depu, kde vláček spal, a zakřičeli:

„Vstávej, vláčku, lenochu!
Zbav se těch svých vrtochů!
Vylez konečně z pelechu!
A nechcem slyšet: Ještě trochu!“

„Co se to tam venku děje?“, pomyslel si rozespalý vláček. Otevřel oči a povídá: „Nechte mě ještě chvíli snít!“ Překulil se na druhý bok a zase usnul. „Co teď?“, říkali si lidé. Vláček neposlouchal. Tak se zasnil, že zapomněl na to, že má své povinnosti. Zapomněl na jízdní řád a bylo mu úplně jedno, že na něho čekají. Prostě si klidně pochrupoval dál.

Tu přiběhla jedna rozzlobená paní, která už dávno měla být u doktora, a povídá: „Víte co? Polijeme ho studenou vodou! To ho určitě probudí!“. „To je nápad!“, zvolali ostatní a pán už telefonem volal hasiče: „Honem rychle přijeďte! Potřebujeme uhasit jeden vážný problém!“ Hasiči si mysleli, že na nádraží hoří, a tak byly na místě v cuku letu. Lidé jim vysvětlili, o jakýže problém to kráčí, strojvůdce otevřel depo a hasiči stříkačkou pokropili celý vláček. „Co se to děje? Co mě to studí? Přestaňte nebo zrezivím!“, zavolal vláček a celý studem zčervenal, protože si uvědomil, co se stalo. Že zaspal a že ho museli vzbudit. Všem se moc omluvil, okamžitě vyjel a odvezl lidi tam, kam měli namířeno.

Od té doby si vláček nařizuje budíka. Pořád rád sní, ale už ví, že když včas nevstane, přinese to jen problémy. A navíc, nechce přeci zrezivět! To by potom musel jít do předčasného důchodu a brzo by skončil na vrakovišti. A tam by se mu vůbec nelíbilo.