HRYZZLI GRIZZLY

8. 9. Kapitola osmnáctá – El Bunda

Ráno k snídani mě ostatní nasitili historkami, kolik medvědů se k nám dobývalo, takže jistě uznáte, že to byla vydatná snídaně. Já spal jako zabitej, takže pro medvěda nic čerstvýho :(( . Poté jsme vyrazili k Mono Lake. Toto jezero sloužilo jeden čas jako zásobárna vody pro Los Angeles, ale poté co se zjistilo, že voda ubývá (jaké to překvapení, když neni žádný přítok :((), klesla hladina jezera o 14 metrů. Při tom se z hladiny vynořily skalní útesy a vznikl tak další národní park...jak snadné, neni potřeba čekat než se k něčemu úchvatnýmu dokope příroda, stačí trochu upustit :) . Nicméně je to scenerie, která stojí za vidění. Po prohlídce jsme nabrali směr Yosemitský národní park. Jen co jsme do něj vjeli čekalo nás přes šedesát kilometrů serpentin ouzkejma uličkama, přitom jsem chtěl napsat pár řádků do deníku, ale rychle jsem od toho upustil, neboť se mi udělalo šoufl (byť jinak na to netrpim, tak serpentiny s předkloněnou hlavou neni zrovna ono :( ). Cestou mě zaujala vyhořelá oblast, kde podle všeho před požárem stávala vesnička...nyní z ní zbyli jen dva domky a všechny ostatní okolo se proměnili pouze na vypálené čtverce, takže bylo poznat, kde jednotlivé domy dříve stávali. Poté jsme zastavili na parkovišti s tím, že se nadlábnem. Po zjištění zdejších cen, jsme se rádi rozhodli pro vyndání vařiče a zachvíli už byla cítit vůně špaget. Po obědě jsme cestou začali hrát hru „ Jak je španělština jednuduchej jazyk“. Už ani nevim kdo s tim, přišel, ale podstata této ne moc intelektuální hry spočívala v tom, že před každý slovo jsme dali předložku El a komentovali okolní krajinu. Začala padat slova jako El hora, El křoví, El pták, El výhled atd. Pak přišla moje chvilka slávy, kdy jsem hru ukončil slovním spojením El Bunda :) . Následovala salva smíchu a jelikož už to nešlo ničím trumfnout hra skončila :(( . Poté, možná ještě v duchu předešlé hry, jsme udělaly pár fotek s El Capitanem...takovou Mekkou horolezců. Každej pořádnej horolezec by ji měl dát levou zadní...o tom teda dost pochybuju, potom co jsem ji viděl, ale nejspíš kecaj :) . K večeru nastala naše klasická silná chvilka se scháněním noclehu, tentokráte vyšperkovaná o to, že jsme se v kempu, kde nás nechtěli ubytovat, poslala jedna holčina do míst, která nejspíš neexistují... Ujeli jsme asi padesát km docela slušnýho offroadu a kemp stále nikde. Jelikož se už stmívalo, hodili jsme zpátečku a po další hodině hledání...tentokráte na vlastní triko jsme byli úspěšnější a kemp našli.