Nuly - zpěv XI.

ležet v roští okolo suchá zem

klusající ambice jenž nikdy nepřijdou

hledět láskou v nesplnitelno

úsměv na rty nepřichází

 

svit měsíce nepřebije můj stín

sál prázdný vymetený vydýchaný

prach staletý tlumí i luceren světla

dávný ples někdo z něj byl vyhozen

jeho tvar grimasy smíchu zoufalství bloudí po stěnách

zašlé záclony na oknech která se nikdy neotevřela

jak děsivé jak ponuré

jak moje tam zář tam svit tam syn

duha jenž závodní drahou se stala

nechtěné jako plevel u cesty

nikdo si nepřivoní

puchýře natírá si stará žena scvrklou rukou

má slzy v očích

nemá hlas

má dceru

 

ocelový pohled

sypající se pytel prohnilé mouky

léto spáleného vína

sklo zarážející se do země

opuštěné náměstí

poletující tiskoviny hlas večera

drobný úsměv jednoho zubu

a sliny usychají

rohy se blyští na uťaté přilbě

včerejší chůze nás zavedla do labyrintu

lží a kolegů

sněhu na dortu

oslavy narozenin ve špatný den

porod dělové koule

pohozený klaun

rozbitá váza

---