HRYZZLI GRIZZLY

12. 9. Kapitola dvacátá druhá – Marod

Po vydatné snídani jsme naházeli věci do auta a vyrazili naposledy přes Golden Gate do města. Zde jsme měli v plánu onu ponorku, ale nejdříve jsme společně vyrazili na plachetnice z minulého století, které byly opodál. Po prohlídce jsme se vrátili k osvědčenému modelu rozdělení na skupinky jedna a dvě :) . Já s Otou, kterému nebylo od začátku dne zrovna nejlíp, jsme zamířili na očekávanou prohlídku ponorky. Ponorka byla zakotvena u přístavního mola a po výstupu na její palubu jsme zamířili na záď, kde jsme sešli do podpalubí. Postupně jsme ji procházeli směrem k přídi. Postupovali jsme místnost po místnosti, které byly odděleny malými průlezy, nic pro moji dvoumetrovou postavu :(( . Musim říct, že život na ponorce bych si nedokázal představit...tak málo prostoru a místa a navíc při představě, že tohle vše sdílím s dalšími osmdesáti chlapy...no dejde si to sami... beze mě :)) . Po výlezu z podmořské rakve, se rozdělila i naše dvoučlenná skupinka, kdy Ota, který byl na tom zdravotně čím dál tím hůř, zamířil rovnou do auta se trochu prospat a nabrat síly. Já si to zamířil po břehu, kde bylo spousta krámků, atrakcí a barů. Bloumal jsem od jednoho ke druhému, když najednou zahlídnu polovinu druhé skupiny Helču, jak baští :) . Zašel jsem tedy za ní, prohodili jsme pár slov, s tím, že se sejdem v autě. Při odjezdu, řídil Miloš, jehož jsem po najetí na silnici vedoucí kolem Pacifiku, vystřídal já. Chtělo se mi sice docela spát, ale jízda pestrou krajinou mě docela probrala...musim říct, že právě včas, neboť jsme vjeli do zácpy a ztratili tak hodně času. Když jsme se ze zácpy konečně vyprostili, přišla pro změnu hustá mlha a tak bylo rozhodnuto, že změníme dnešní plánovaný cíl cesty a zakotvíme v nejbližším možném ubytovacím zařízení. Odbočili jsme z cesty a zachvíli už jsem parkoval naše auto u motelu v malém městečku. Po ubytování a uložení Oty do postele, vyrazili Helča s Milošem na véču a já jsem zůstal s lazarem a psal deník. Při psaní jsem mordoval paměť i několik dní zpětně. Nakonec se to podařilo a dal jsem si závazek, že budu zapisovat pokud možno, hned ten den večer.