Jak to všechno začalo..kapitola 1

Je večer a Anasie pociťuje, že přichází její velká chvíle, ta na kterou se teší celých devět měsíců, ano jistě přijde na svět další Mauor obyvatel dálné země zvané Krov.

Na stěně tikají hodiny a Anasie  se zdá, že to trvá věčnost, šílená bolest, stále slyší jen slova své přítelkyně Kyl :\"Dýchej z hluboka, dýchej z hluboka!\" Anasie se snaží v hlavě jí plují myšlenky spojené s jejím zesnulým manželem Estofem, Estof byl velký bojovník a hrdina této říše již od svých mladých let. I když pro Mauora je věk zcela jiný než pro nás, dožívají se zhruba 180 let měří o čtvrtinu méně než my lidé, jsou vždy usměvavy, mívají světlé vlásky a součastí jejich oděvu je vždy dlouhý plášť, který má na zadní straně zobrazen znak tohoto rodu.

Estof byl mírumilovný, ale osud chtěl, tak aby on byl ochránce své země, zažil tvrdý výcvik, trvající dlouhých deset let, poté mnoho let cestoval po kraji a bránil lidi svého rodu před Gulumi lidmi z černého lesa, zvaného lesem smrti. když dovršil plnoletosti, tedy 50 let byl povolán králem své říše k tajné cestě do Lesa smrti, na záchranu královi dcery Anasie, putoval mnoho týdnů, nabojácně a s odhodláním, přešel velké a vysoké Strmé hory, bojoval s Gulsami, to byli křížení obyvatelé Lesa smrti , ani lidé ani zvířata, podivná stvoření na první pohled roztomilá, avšak útočná a dravá, člověk by se nebál potkat jednoho Gulsama vždyť byl vysoký sotva k pasu, sám raději utekl, ale houf nabýval na sebevědomí a to vždy znamenalo potíže. Několikrát byl Estof zraněn a to zdrželo celou jeho pouť o celé dva roky, když dorazil tam kam byl poslán, a po lsti vysvobodil Anasie čekala ho cesta zpátky, byla mnohem obtížnější než cesta sem Anasie byla zesláblá a nedokázala by bojovat, proto museli jít oklikou, na cestách se velmi sblížili a někde tam v horách došlo i k početí.

Na hranicích obou zemí, v tu dobu když už oba doufali, že v pořádku dorazili domů zasáhl Estofa do zad šíp, Anasie nejprve padla na kolena ke svému Estofovi a když zjistila, že nedýchá, dala se na útěk, utíkala bez přestání mnoho hodin, až padla v úplném vyčerpání k zemi.

Když opět otevřela oči ležela v posteli a citila vůni teplého čaje. \"Ach kde to jsem\"?\" snažila se dostat ze svých úst, ale vyšlo jen zasípání. \" Nenamáhejte se\" slyšela od někud, ale ať se rozhlížela, jak jen mohla, neviděla nikoho. \"Tady jsem\" ozvalo se znovu a k posteli přisstoupil dívka jejího věku. Anasie ji pozorovala vystrašenýma očima.  Dívka je uklidnila, aby se nebála, sdělila ji své jmého Kyl, Anasie ji po několika šálcích čaje začala vyprávět svůj příběh posledních let. Kyl ji objala a nabídla, že u ní může zůstat než se zotaví. Dny plynuli a Kyl s Anasie se stali nejlepšími přítelkyně, proto se Anasie již nevrátila ke královskému dvoru, ale zůstala u Kyl.

Další silné bolesti vytrhli Anasie z přemýšlení a na tento svět přišel první a jediný potomek Estofa. Malé vřískavé stvořeníčko s podivně malým nosíkem, což nebylo obvyklé, jinak dítko k zulíbání, nemůže snad ani dostat jiné jméno než po svém otci, budiž tedy Estof. Estof se usmál a Anasie bylo v tu chvíli jasné, že jméno jenž mu dala je to jediné pravé.

V noci Anasie začala stoupat teplota a k ránu se pohybovala na hranici horečky a malátnosti. Mluvila o svém synkovi jako o následném hrdinovi, poté se zasmála a naposledy vydechla. Kyl ji sklopila víčka a přikryla obličej, poté přešla k dítku a nežným smutným hlasem pravila : \"Ty jsi sám a porodila Tě má přítelkyně, proto Tě vychovám jako svého a Ty se nikdy o svém původu nedozvíš.\"

Po chvíli opět pohlédla k lůžku a uvědomila si, že ztratila jedinou přítelkyni, kterou kdy měla, čekal ji těřký úkol, a byla si toho plně vědoma.

Pohřbít Anasie musela sama a bez většího povyku, vybrala ji místo nad mořem, na břehu kde rostla zelená travička a kvetly luční kvítky, krásné, veselé a svěží místo. Nikdo by zde hřbitov nehledal. Bude zde moci rozjímat a naslouchat šumu moře.