První adventní

Ponožku látám ti do mřížky

zeje v ní díra až jsem v koncích

po lýtka šlapu v modrých zvoncích

puchýře žhnou v prstech pod bříšky

Jen ještě náběr na košili

až se k ní skloníš dám rty ke tvým

a budu loudit až se setmí

abychom si tu vybílili

Už je to pryč, kdy U obrazu

z talířů bílých bílá sousta

tvých něžných tlapek v ústech spousta

dnes vernisáž mám sbírky kazů

Rudá je, lásko, barva moje

do šedivé si henu vtírám

erozi vrásek nepopírám

jen srdce plné nepokoje

Náš neklid advent neztenčí

má svíčky v kruhu zeleném

kde knot si hraje s plamenem

já v bedrech

                    nožky

                             mravenčí