Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seU nás v Kocórově
Autor
PÁTER
U nás v Kocórově máme skvělé městské zastupitele z několika různých politických stran. Jak by taky ne, byli přece občany řádně zvoleni v demokratických volbách.
Pan starosta Myška je levičák a místostarosta Gazda zase pravičák, ale nikomu to nevadí, vždy se dohodnou bez ohledu na svoji stranickou příslušnost. A aby se dohodli co nejrychleji, to umí zařídit, a nejen to, první tajemník Vaněčka z křesťansko-lidovecké partaje, který má tuze dobré jméno mezi podnikateli i mimo město Kocórov, a také silné slovo, které slyší všichni členové městské rady. Traduje se, že ten kdo nemá přezdívku, ten jako by nebyl. Vaněčka přezdívku má, takže je. Moc dobře se o něm ví co je zač, a on sám si o něco a za něco říká ještě víc, to aby se vědělo, že bez něj ve městě nic nejde. A tak se spoluobčané baví o Vaněčkovi jako o panu Desítkovi a všichni hned ví o kom je řeč.
Méně zasvěcení se domnívají, že je ta přezdívka Desítka odvozena od Desatera přikázání, jiní si myslí, že pije jen pivo desítku, nebo jako fotbalista kopal výborně desítky, ale kdepak, všichni jsou vedle jak ta jedle! No, něco se šušká spíš o tom, že se ve městě bez Desítky nic nepohne, takže možná byl v minulém životě panem farářem a dostával od lidí ty desátky, aby se měl lépe. Nějakým záhadným způsobem si to dokázal přenést do současné doby. A tak se má lépe, ne-li nejlépe, ze všech v celém městě a širokém okolí.
Na neveřejném zasedání Městské rady se projednávala otázka, jak by měla radnice naložit s rozlehlým areálem uprostřed města poté, co žádný zájemce nepředložil investiční komisi rozumný návrh na jeho využití, jak na to upozornil první tajemník Vaněčka starostu Myšku. Starosta si po jednání k sobě do kanceláře pozval Vaněčka.„Tak, Desítko, a co mi teď poradíš? Město nemá v pokladně finance na to, aby samo něco kloudného na tom pozemku vybudovalo, tak co teď? Hmm?" zeptal se Myška Vaněčka řečnickou otázkou a oslovil jej přezdívkou. Vaněčka si poškrabkal dvojitou bradu, jak usilovně přemýšlel nad odpovědí. „Starosto, já bych o někom věděl… A představ si, že je to kocórovské rodák, bohatý podnikatel nyní žijící v Kanadě a shodou okolností můj spolužák, sakryš, že já s ním tehdy neemigroval, kde jsem dnes mohl být!“ Myška se na něj podíval s neskrývaným překvapením. Ne nad tím zmiňovaným rodákem, ale nad tím kde Vaněčka dnes už je, co má a jak se má a zdá se, že má pořád málo, ale jen si to myslel. „ A to si myslíš, že mu napíšeme, jestli by neměl zájem vrátit se zpět do vlasti, do rodného města? Neblbni, člověče!“ mávl Myška nad tímto nápadem rukou do vzduchu, jako by už už zaháněl onoho emigranta tam kde dosud je.„Neblbnu. On je už je totiž tady! A je docela možné, že zůstane natrvalo, to víš, doma je doma a chleba je všude o dvou kůrkách, tak se mu zastesklo po domovině, i když se tam má, jo dobře… To by byl pro nás, pro občany, pro město, ten pravý investor!“ nedal se Vaněčka odbýt se svým návrhem. „Tož jestli se s ním dobře znáš, kontaktuj ho a dej mi vědět, co by navrhoval vybudovat na tom place on,“ řekl starosta a tímto ukončil jejich rozhovor na dané téma. „ Spolehni se, hned mu jdu zavolat!“ odpověděl Vaněčka s lišáckým úsměvem ke kterému chybělo jen ono blažené olíznutí a opustil starostovu kancelář.
Je pravda, že několik místních podnikatelů podalo přihlášky do zmíněné soutěže, ale prý nebyli vybráni. Stále se čekalo na nějakou extra třídu nabídku, aby byla Rada spokojena a město by z ní získalo dlouhodobě co nejvíce. Co by pro rozkvět města Pan Desítka neudělal!
Ještě nebyly obálky rozlepeny a on už věděl, že žádný uchazeč neuspěje. Proč? Protože o té výběrové soutěži předem informoval kamaráda z Kanady. Taková výhodná nabídka se neodmítá, řekl si Kanaďan, když společně probrali všechny okolnosti prodeje pozemků. "Bude ti stačit, řekněme deset?", zeptal se Kanaďan bývalého spolužáka bez ostychu poté, co se domluvili na postupu k nadcházející finanční transakci. "Samozřejmě že bude! Mně stačí když kape, nemusí pršet..." odpověděl spokojeně Vaněčka a rozesmál se až se mu dvojtá brada třásla jako sulc.
Kanaďan obratem poslal Městské radě v Kocórově podrobný rozpis svého podnikatelského plánu. Zainvestuje vznik klidové zóny, i areál pro sportovní vyžití, park kultury a oddechu, také moderní čerpací stanici, postaví zde chrám odpovídající 21. století, do kterého si najdou cestu lidé všech možných vyznání, dále vytvoří 200 nových pracovních míst. Zaplatí symbolickou cenu 1 Kč za podmínky, že se celý areál přepíše na katastru nemovitostí do jeho vlastnictví a on za to bude městu Kocórov odvádět 70% z budoucího zisku. A pokud bude jednání rychlé, tak postaví na kopci nad areálem, nejen pro kocórovské občany, pravé ruské kolo, které věnuje rodnému městu! "Taková výhodná nabídka se neodmítá," řekl Desítka starostovi Myškovi, "že?" Probrali všechny okolnosti prodeje pozemků. "Jdeme do toho!" souhlasil Myška.
Ale z ničeho nic se starostovi najednou zdálo být těch 200 nových míst málo. Vyzval Desítku, aby okamžitě informoval Kanaďana, že souhlas bude mít, pokud ta místa navýší. Kanaďan obratem souhlasil. "Ale to nebude problém! Nabízím, řekněme 350 nových míst. Stačí to, pánové"?
Stačilo. Pozemky měl přepsány na sebe. Mohl tak rozjet dobře promyšlenou akci. Okamžitě se spojil s kamarádem, náhodou s bývalým spolužákem, který je nyní ředitelem Investiční banky, že potřebuje úvěr 80 milionů Kč na investiční záměr v Kocórově. Do zástavy dá bance zmíněný areál. S bankou byla dohoda rychlá a Desítka si mnul ruce, stejně jako pan ředitel banky. Každá ukápnutá desátka do kapsičky je dobrá.
Zanedlouho začaly v areálu stavební práce menšího rozsahu. Vznikla Vietnamská tržnice. Práci v ní našlo sto lidí. Náklady na plátěné stánky byly minimální. To byla část slibovaných nových pracovních míst. Radní čekali, co bude dál. Dlouho se nedělo nic, a tak urgovali plnění smlouvy. Kanaďan mezi tím nelenil. Výhodně prodal zbytek pozemků, bez ohledu na to, že de facto už patřily bance. Jiný investor v krátkém čase postavil moderní supermarket, kde vzniklo 80 pracovních míst a k tomu ještě dalších 250 míst. Jenže parkovacích.
Radní remcali. Kde je ten slibovaný chrám 21. století? Kanaďan pohotově vysvětlil, že to je přece to nákupní středisko, to je ten chrám, kam míří svorně a v pokoji lidé různé víry! Kdy bude a kde ta čerpací stanice? Kde je ta klidová zóna a kde e ten slibovaný sportovní areál?
Kanaďanovi hořela půda pod nohama. Termíny ne.
A než zabalil kufry, aby co nejrychleji zmizel do ciziny, převedl své lehce vydělané miliony na konto na vzdálené Bahamské ostrovy, tak radním oznámil, že on své slovo dodrží a na kopci nad městem bude stát pravé ruské kolo, budoucí tahák pro lidi ze širokého okolí. A město Kocórov se skutečně dočkalo.
Na kopci nad městem se objevilo ve světle reflektorů pravé ruské kolo. Značky Ukrajina. Pro Kanaďana to byl z okénka letadla nádherný pohled, když pilot stroj vedl výš a výš, se kterým mířil do daleké a bezpečné ciziny. Docela nerad opouštěl tuto zemi podobným podnikatelům a Desítkám zaslíbenou.