dotek minulosti

Jsi prochladnutí za zimních nocí,

jsi horký dotek slunce,

když se léto vrací…

 

Hřeješ a pak hned pálíš jako led,

když hřál´s mě naposled,

dalších pár let
jsem vychládala.

 

Jsi spící struna v mých dětských snech

a tvá blízkost ji rozechvívá,

mám strach že lásko procitneš,

v těch nocích kdy ji rozezníváš.

 

Kde teď asi hoříš?

V čím obětí?
Vím...jsem jen jednou ze tvých zpovědí

                                                          (hříchu)

a v tom prázdnu mezi námi

v tom tichu…

cinkot duší zamrazí.
 

Chci věřit tomu, že se říká,
 

„stará láska rezaví.“

---