Hon na „čtyřicátníky“ – muži v roli „pokusných králíků“ ve všech aspektech života

Svůj volný čas mezi směnami trávil v nálevně nebo na zahrádce. Jeho rajónem byl nedaleký parčík, společníkem lahvové pivo a tempo jeho chůze nebylo vražedné - spíše naopak. Mužem vyřčená slova před manželkou měla jistou vážnost a byl nezpochybnitelnou hlavou rodiny. Šatní skříň, jež měl v panelovém bytě, nebyla o moc větší, než ta v prostorách šaten u jeho zaměstnavatele. Jediným rozdílem bylo materiálové provedení- pracovní skříňka byla kovová. Police domácí šatní skříně byly zaplněny šortkami s tropickými motivy, obnošenými triky a bílými froté ponožkami. Prostor ve skříni s výsuvným kovovým rámečkem pro tři ramínka, byl určený pro džínový komplet, šusťákovou letní bundu. Na třetím ramínku (poněkud objemnějším) visela letecká bunda, jejíž kvalita byla v závěru devadesátých let, nesčetněkrát inzerovaná na zadních stranách TV magazínů.

Současný muž (ve stejném městě zasaženém již o něco méně těžbou uhlí, ale o to více exhaláty a prašností všudypřítomné hutní výroby) je-li ve věku čtyřiceti let ještě singl, pak nocuje příležitostně i u maminky. Také ve zmíněném věku může být i rozvedený a věnuje se dětem ve střídavé péči. Pokud je ženatý - svůj volný čas rozhodně nevěnuje stejným kratochvílím jako jeho předchůdce v závěru devadesátých let. Je otcem přibližně tříletého dítěte, je oblečen do posledních výkřiků uniformní módy hned několika značek, před svým tělem hravě posouvá tříkolový kočárek. Jeho slova před manželkou nemají vážnost, jako tomu bylo u mužů okolo roku 1997.

Je „motivován“ manželkou k pravidelným návštěvám megalomanských obchodních komplexů, kde sleduje efektně nasvícenou předraženou konfekci. Skutečnou „rozkoš“ prožívá při konzumaci stejně uniformní kávy v rozlehlém restaurantu s dalšími stovkami návštěvníků. Při každém doušku kávy synchronně („nesmyslně“) s manželkou přivírá oční víčka. Pokud se manželka nedívá, pak muž „nepozorovaně“ sleduje vyzývavé křivky mladých“značkových“ maminek pohybujících se v jeho nebezpečné blízkosti. V neděli namísto bohoslužby „ svého předchůdce“, současný čtyřicátník obratně krotí, nerezová závaží ve fitness centru.

Současník je zženštilý v chování “hravě“ zvládne všechny domácí práce a dokonce i drobné úpravy oděvů. Jeho šatní skříň je naplněna desítkami „vypasovaných“ košilí, barevných trik, dále desítkami kalhot nejrůznějších barev i délek, nepřeberného množství pokrývek hlavy a extravagantních šátků a šálů. Na jeho policích v koupelně v sektoru „Beta“ stojí vzorně seřazené nejrůznější lahvičky, krabičky s krémy, kondicionéry, pleťovými maskami, vlasovými gely. Je dokonale oholen nejen na tváři, ale také na celé hlavě, v podpaží i na intimních partiích. A krásně voní.

Zaměstnání obvykle mění každé tři roky. Nyní pracuje v teritoriu „ ocelového města“ v jedné reklamní agentuře. Pracovní smlouvu – stejně jako pracovní dobu – má na dobu „neurčitou“. Jeho rajónem je prosklená budova, showroom, meeting room. Jeho tempo je vražedné, zejména před „deadline.“

I jako čtyřicátník pracuje pod permanentním stresem, který tu a tam řeší tlumícími léky. Všichni okolo tohoto muže mají vysoká očekávání. Je nucen soupeřit se sebevědomými pětadvacetiletými hochy (všude tam, kde se vyskytují) i přehnaně sebevědomou, náročnou partnerkou.

Položme si tedy existenciální otázku: má právo čtyřicátník zavalený povinnostmi v práci, v domácnosti i v takzvaném volném čase (shopping - konfekce), právo na oddych? Anebo je nutné, aby za značné podpory tišících léků - každodenně podstupoval nerovný boj s pětadvacetiletými hochy, kteří jsou napumpovaní steroidy a přehnaným sebevědomím?