Na hřbitově

Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená... Příjemné místo, odpočinkové. Všichni víme, co je to hřbitov...jedna díra v zemi vedle druhé. A také díra na trhu, to se nedá popřít. Otevírám bránu a vstupuji mezi hroby. Podnikaví živáčci se tady činili.

"Nechte u nás sežehnout dva své zesnulé a třetího vám zpopelníme zdarma!" nabízí plakát, připevněný zevnitř na hřbitovní zdi. Budu-li mít tři lidi na spálení, zajdu sem a opíšu si číslo.

"Jsme jednička v kopané! Hroby standardní, nadměrné velikosti i dětské vykopeme za příznivé ceny." Další nabídka, která se neodmítá. Už nějakou dobu šlape hrobníkům na paty konkurence.

"Věneček nebo rakvičku?" Očividná vykrádačka ze Spalovače mrtvol. Nelíbí se mi, mají příliš rozdílné pole působnosti. Mám raději specialisty.

Na jednom náhrobku je cedulka s kreslenými postavičkami, které předvádí reklamní dialog:

"Uvaž to, Marie, uvaž to!"

"Uvažovat nemusím, Václave, a dokonce ani uvazovat "

"Jak to myslíš, Marie?"

"Našla jsme totiž květinářství Floriš, kde mi uvážou věnce i pohřební kytice na přání! A mám uváženo i uvázáno, hihihihihi...!"

Na hrobě přes pěšinu je na mramorové desce červeně nastříkáno: "Popel, kosti i celé údy koupím! Popel pouze z jednotlivců!"   

Další hrob je ověšen blikátky, v pravidelných intervalech se ozývá nahraná upoutávka: "Pieta - provádíme údržbu hrobů i pomníků, zahradnické práce, leštění mramoru, zlacení nápisů a další práce. Pieta - to je váš čistý hrob!"

Na lípu uprostřed zahrady věčného spánku kdosi přibil vývěsku: "Nabízíme ostrahu hrobů i hrobek, napojení na centrální pult ochrany, alarmy do rakví, zabezpečení věnců, lamp a medailonů před krádeží." Dole je obrázek zloděje s věncem v ruce, kterého drží za límec černý šerif a v pozadí uznale přikyvuje Smrtka s kosou.

"Povolení k exhumaci vyřídíme za vás! Žádný hrob není pro nás dost hluboký, žádná rakev dost pevná, žádný zesnulý dost introvertní. Volejte ještě dnes!" A opět žertovný obrázek nebožtíka, který se sice komicky brání, nicméně firma ho  tahá na světlo zpět mezi živé.

Jdu a jdu, míjím reklamy a inzeráty na andělíčky a kříže, netradiční svíčky a automaticky plačící náhrobky, ventilace a klimatizace do krypt a dokonce do rakví, jdu a jdu a náhle skoro zakopnu o jakousi babičku, klečící  u obyčejného hrobečku, fotka dědy za mlada přilepená na kameni, nějaké letopočty vytesané níže. Smutek a vzpomínky, vše hezké, co bylo, vše těžké a bolestné, co bylo, rozloučení a prázdno. A nedělní návštěvy na hrobě.

Přemýšlím, co tu babičku asi čeká. Možná, až si jí někdo všimne, podstrčí jí letáček s nabídkou pryžových klekátek pro seniory nebo elektronickou plačku na splátky.