Zachyceno cestou

Holešovické chodníky

Je poezie... děravá krabice od růžového vína, uválená, zapomenutá. Kdo z ní žiznivě pil a pak ji zahodil? S gestem bohatýra házel krabicí jak poslední číši na dlažbu holešovické ulice. Hledal v ní dávno ztracenou kuráž? A nalezl? Nevíme. Ve víně je snad pravda, ale v krabici?

Přejít Jordán

Helena radí přejít Jordán. Velmi krátké vlny přenášejí její doporučení k uším Pražanů. Ti nemarní čas a hledají řeku, doufají nalézt pevný břeh uskutečněných nadějí. Ale jen přejíždějí od Národního divadla k Újezdu a naopak, zmatení marností svého počínání. Ne nadarmo se říká být chytrý jako rádio.

Vybuchující sopka Anděla

Na Andělu lidé těkají jako benzín. Občas jiskra způsobí výbuch. A už se perou, lamentuje komentátor, kterého má město stejně jako vesnice. Křižovatka tu ale dává možnosti: Košíře jako cesta zapadajícího slunce, Barrandov jako jako útěk filmový, Újezd jako útěk pod ochranu státnosti a řeka jako útěk za racky. Racek je svoboda, volím řeku.

Metropol

Televize Metropol spí. Za výkladní skříní nebrebentí všechny ty věštky, tantrické masérky a gourmeti s bradou mastnou od salámu. A v autobuse směřujícím do Vršovic cestuje zrzka s vlasy spálenými barvou. Jsou jako chuchvalce drátů vysokého napětí, jen neohrožují okolí jistou smrtí. Večer možná studio pozve tu dívku, svěří ji kadeřnickému mágovi a divákům předloží proměnu jako div světa. Televize nezná hranice možného. Jen je třeba počkat až do večera.

U podolských břehů

Vltava potemněla večerem, ale hvězdy neodráží. Jen světla lamp lemujících výpadovku. Kdy tu naposledy hladina zrcadlila vesmír, šuměla do ticha a zavírala se nad oběťmi vodníka?