Ráže 50

Ráže 50

Tak mě zase převrtají. Změní mi ráži. Z pětačtyřicítky na padesátku. Že prej je to dobrá ráže. Pětačtyřicítka byla dobrá ráže. To ještě byla dobrá ráže. To je dobrá ráže! Už ne tak rychlá, ale síly má pořád dost. Těch padouchů, co složila. Střílí jedna radost. Se čtyřicítkama, osmatřicítkama, třicítkama, někdy i s pětadvacítkou se zadaří. S trochou štěstí nebo snahy.

Jen ty sedumnáctky už se mnou ani do jednoho regálu nedávají. Jsou teď až támhle naproti. Občas aspoň kouknu, co mají za nový modely. Když se náhodou někde potkáme a zeptám se na střílení, tak prej ne a kdesi cosi. Nevim, co ofrňujou!? Já když jsem byl v jejich ráži, střílel bych pořád, s kýmkoli a na cokoli. Když nebylo s kým, a ono vlastně nějak ani nebylo s kým, našil jsem to aspoň pánubohu do oken! A taky to nebylo špatný, taky jsem si to užil. I teď se k tomu občas vrátím, jen tak rekreačně.

Hned, co mě převrtali na dvaadvacítku, už se střílelo jak se patří. A za levno! Vůbec nebylo třeba počítat, však tý munice vystřílený! Žádný střelnice jsme nepotřebovali, šlo to úplně všude!

Na pětadvacítku mě ani nepřevrtávali. Hlaveň se nějak sama vyběhala tím střílením. Jenom koukli, že prej by to bejvalo možná chtělo vychrómovat, při tý intenzitě palby, ale jinak je materiál dobrej a nejspíš se to samo s nějakou větší ráží srovná.

Nevím, o čem mluvili, protože mně to střílelo čím dál líp. Po převrtání na třicítku přišlo Eldorádo. Každá ráže si se mnou chtěla zastřílet – sedumnáctky, dvaadvacítky, pětadvacítky, třicítky bez říkání a osmatřicítky si říkaly samy. Před čtyřicítkama jsem se musel občas schovávat. Moc dobrá ráže tahle třicítka. Hodně modelů, masová výroba ve slušný kvalitě, snadno dostupná, v praxi prověřená. Sem tam některá trochu otřískaná, jak jde z ruky do ruky, někdy služební zátěží, ale střílí dobře a spolehlivě. Jsou hezky zaběhaný, nejsou náročný na munici, stačí jen trochu promáznout a už to jede.

Ale po čase už mě tak nebralo střílet po všem, co jsem jen na dálku zahlídnul, taky se mi nechtělo pořád tahat s tím dlouhým laufem a jak mě převrtávali na osmatřicítku, nechal jsem ho trochu zkrátit a a vůbec se kapku vylehčit. Líp se to nosí, dobře to vypadá, střílení je o moc komornější, musíte sice trochu blíž, ale to nijak není na škodu. I tak jsem střelil pár zajímavých trofejí.

Potom přišla čtyřicítka. Prej je někde na půl cesty mezi devítkou a pětačtyřicítkou, povídali. Blbost! Umím přece počítat, ne? Tam to chvíli vypadalo, že mě nechají tak. Už jsem si zvykal chodit střílet vesměs taky se čtyřicítkama – ony teda dneska maj úžasnej dezajn, automatika, plastový implantáty, ergonomický rukojeti, všelijaký doplňky, to kolikrát nerozeznáte od devítek. Jen lezou víc do peněz. Vůbec se v tom teď někdy špatně orientuje, dvaadvacítky chtěj střílet jako třicítky a čtyřicítky vypadat jako ty dvaadvacítky...

Ale nenechali. Zase mě převrtali. Na pětačtyřicítku. To jsem pochopil, jak to asi mysleli s tím, že čtyřicítka je mezi devítkou a pětačtyřicítkou, ale říkali to špatně. Nějaký devítky se tam pořád pletly mezi velký ráže. Pod nohama se ta havěť motá, všude to překáží a střílet se s tím ještě nedá.

Pětačtyřicítka je dobrá ráže. Tak snad padesátka taky bude. I když, nevím. Povídal tuhle kamarád, co ho budou brzo převrtávat na šedesátku, že nic moc. Že si s ním kloudně nechtějí zastřílet ani ty padesátky. Prej u střílení nadělá moc rámusu, víc nakouří než nastřílí, a dlouho mu trvá, než zase naláduje. Že když už mají absolvovat to čištění a olejování potom, chtějí nějaký svižnější stříleníčko, nanejvejš tak ještě s pětačtyřicítkou.

To můžu potvrdit, taky se jich pár kolem mě motalo. Jenže to to pak má těžkou hlaveň, je to samá převislá rukojeť nebo jsou to takový divně vytuněný modely, co se s nima víc utratí než nastřílí. A mě taky líp baví střílení s menšíma rážema.

Ale ten kamarád ještě říkal, že si ani nestihnul zvyknout na padesátku a už ho budou vrtat na šedesátku, ať se na to taky připravím. S šedesátkou chodil Jeremiah Johnson na medvědy, třeba si i pak pěkně zastřílím? Na medvědy. Na medvědice? To snad ne!

**********

Doplnění pro věci neznalé, znalí mi prosím prominou zjednodušení a ignorování normy, která trvá na slovu ráž. Mně se nelíbí, mám tedy všude hezkou ráži.

17

Sedmnáctka je malá, flobertková ráže, která, aby k něčemu byla, potřebuje velkou rychlost střely. To vyžaduje výkonné střelné prachy a ty zase hlavně z velmi kvalitního materiálu. Taková rozívenost moderní doby, ale například finská firma SAKO v ráži 17 vyrábí kvalitní kulovničky, a Finové nejsou žádní truhlíci.

22

Dvaadvacítka je to, čemu se u nás říká malorážka – 5,56 mm. Mnozí jistě znají z branné výchovy, na zlatavou prázdnou nábojničku se dá krásně pískat. Téměř stejnou ráži ale má v době vietnamské války zavedená americká puška M-16, a to je jiné kafe. M-16 je taková ta štíhlá flinta s krátkým zásobníkem hned před spouští a kufříkovou rukojetí shora zhruba v těch samých místech. Vždycky má černou plastovou pažbu nebo aspoň pahýlek s teleskopickým nástavcem. K vidění například ve filmu „Četa“, jinak stačí sledovat večer zprávy, bude tam.

25

Pětadvacítka je 6,35 mm. V Evropě mrňavá pistolka do dámské kabelky, v Americe první flinta v životě. Farmářské děti jí dostávají začátkem puberty, na „něco do hrnce“ úplně stačí.

30

Valná většina armádních pušek prvních dvou třetin 20. století byla v ráži třicet nebo někde velmi blízko. Dnes jí mají alespoň kulomety. Výjimky nepotvrzující pravidlo, protože nebyly příliš úspěšné, se daly najít například v Japonsku, Itálii, Švédsku nebo Holandsku. Výjimka potvrzující pravidlo, mauserovská ráže 7x57, známá i našim myslivcům, se na dlouho usadila hlavně v Latinské Americe. Tam udělala velký dojem na Američany z USA, když se koncem 19. století bili se Španěly o Kubu, ale přestože o tom uvažovali, nezavedli jí. Místo ní měli a mají nejsilnější třicítku, která si kdy zaválčila, 7,62x63 po evropsku.

Nadvládu třicítek narušila až zmíněná M-16, ta dvaadvacítka, co chce střílet jako třicítky, ale ne vždy se jí to úplně daří.

Také byla třicítka zhruba ve stejné době nejrozšířenější ráží policejních pistolí v Evropě. I James Bond má třicítku. Pistoli. Partnerky jak kdy.

(Ale aby to nebylo tak jednoduché, náboj 7,65 Browning jeho pistole Walter je v anglosaském světě označovaný jak 30 Browning tak, častěji, 32 Automatic, 32 ACP, 32 Auto Colt a podobně)

38

Obvykle se s tímto označením setkáme u revolverů, stejná ráže u pistolí se spíš označuje po evropsku, devítka. Bodie v britském seriálu Profesionálové nosil v prvních sériích revolver ráže 38. Když padouch nebo hrdina revolver nevytáhne z pouzdra viditelně nošeného proklatě nízko, ale vyloví ho odněkud ze saka, s největší pravděpodobností je to osmatřicítka.

40

Nejrozšířenější čtyřicítkou současnosti je poměrně nový náboj 10x20 mm. Tenhle způsob označení zavedli v císařském Německu, prosadil se všude v Evropě. První číslo je průměr střely, ráže sama, druhé číslo výška nábojnice. To dává určitou představu o objemu, tedy množství střelného prachu, který je k dispozici, a tím o energii, kterou střela může při výstřelu získat. Anglosaský svět používá pro tuhle čtyřicítku označení 40 Auto, 40 S&W a podobně.

Náboj je populární zejména ve Spojených státech amerických, kde na něj postupně přechází většina policejních sborů. Skutečně je svými vlastnostmi šikovně mezi náboji 9 Para a 45ACP. První je jakýmsi evropským standardem pistolového náboje, druhý tímtéž v USA.

Protože se zařadila mezi nejrozšířenější pistolové náboje, objevují se na ní v poslední době i malé pistole pro skryté nošení a sebeobranu – čtyřicítky, co chtějí vypadat jako dvaadvacítky.

45

Pětačtyřicítka je americká ráže. „Sedm statečných“, „Někdo to rád horké“, „Zachraňte vojína Ryana“, samá pětačtyřicítka. Jedno vysvětlení říká, že americká armáda požadovala, aby zásah kulkou zastavil i koně, nikoli jen člověka. Moje soukromé vysvětlení je, že pragmatičtí Američané považovali za zbytečné střílet znovu po někom, koho už jednou trefili. Při ráži 11,43 mm obvykle nemusí.

50

Jediná padesátka, o které má smysl mluvit, je ta od pana Browninga. On nevymyslel jen pistolku na Ferdinanda, ale spoustu dalších, dnes klasických zbraní. Jeho padesátka je ten veliký kulomet, co z něho po levé straně visí pás s náboji většími než dietní párek – jedna nožička, průměr 12,7 mm. K vidění například ve filmu „Černý jestřáb sestřelen“, ale také určitě večer ve zprávách. Za druhé světové války jich americké stíhací Mustangy vozily až půl tuctu, Hřmící sudy – Thunderbolty dokonce osm. Taková sestava už dokázala zbourat cihlový dům, z nákladního automobilu udělala ve vteřině hromádku šrotu.

60

Ráže 60 a víc, 15 mm a víc, jsou ráže historické, předovkové. Při vlastnostech černého střelného prachu byla větší díra jedinou cestou jak dosáhnout potřebného výkonu. Od husitů, přes tři mušketýry až po Rakušáky u Hradce, každý měl nějakou takovou ráži. Když vystřelil, nadělal spoustu rámusu, stál pak v oblaku kouře a pěkně dlouho od ústí hlavně až dolu do komory ládoval další prach a kuli.

Devítka

9x19 mm, 9 Para atd. Náboj vyvinutý pro pistoli známou jako Parabellum. Politická korektnost současných USA z ní i z náboje udělala, podle jména konstruktéra, Luger. K vidění ve filmech o druhé, někdy i první světové válce. Taková ta sexi německá pistole s dlouhou tenkou hlavní, šikmou rukojetí a kolečky nahoře. Náboj sám v Evropě postupně vytěsnil všechny ostatní pistolové a samopalové náboje pro armádní a policejní užití. Odolávaly jen země pevně semknuté okolo Svazu sovětských socialistických republik, který věděl lépe jak na všechno, a Američané, kteří měli svou pětačtyřicítku.

Plastové implantáty

Historicky poměrně nedávno dovolil vývoj nových materiálů použít plasty i v konstrukci pistolí. Ty jsou tak mnohem lehčí než celoocelové, například se tím kompenzuje váha zásobníku s více náboji.

Vytunit

Ošklivý výraz, jehož uživatelé nejspíš ani netuší o vztahu k anglickému ladit – tune. Vytunit si zbraň znamená, že vezmete nějaký krám, například v Číně nebo Rumunsku vyrobený kalašnikov, někde kousek uříznete, někde obrousíte, přeleštíte, ofrezujete, vyměníte pažbu, přidáte optiku nebo aspoň vyměníte hledí za fajne nove. Výsledný výtvor vybavíte montážní lištou, na kterou navěsíte doplňky z Tchajwanu v takovém množství, že zbraň pak vypadá, jako by jí upustil Švarcík, když se honil s Predátory nebo šik kovovými robotkami.

Jeremiah Johnson

Traper, historická postava z 19. století. Ve stejnojmeném filmu ho hrál Robert Redford. Doporučuji nejen hercovým fanynkám.

Medvědice

Takové tlusté, chlupaté, nevzhledné zvíře.