dva měsíce a jeden koktejl

Vyrazil jsem do Brna. Pátej den v tý zavšivený Praze byl už k nevydržení. Vyrazil jsem do Brna.
Na jihozápadním okraji Prahy bylo k nevydržení, nedalo se spát, tak jsem si říkal, že se konečně prospím aspoň cestou.
Poslední dobou spím jen dvě hodiny. Chodím spát jen proto, abych si stihl něco vysnít.
V mojí hlavě se mi rodil skvělej plán o dohnání spánkovýho dluhu. Naučil jsem se spát, i když řídím. 
Naučil jsem se všechny myšlenky zahazovat dopředu a strkat je do mezer mezi přerušovanou dělíci čarou. 
Silnice 12 je silnicí pro Alfasamce. Aspoň si tak cestou ke Kolínu vždycky připadám, všichni mi uhýbají a 
já zase uhýbám jiným Alfasamcům, kterejch za cestu potkám většinou jen pár.
Silnice 12 svádí.
Silnice 12 mě svádí tak, že bych s ní skoro mohl chodit. Už ji znám dost dobře.

Vysočina
Tišnov
Kuřim
Brno
Městská část Řečkovice
Gympl

Gympláci a gymplačky vylézají z útrob nechutný budovy.
Nechutní gympláci vycházejí z útrob gymplaček v jejich nechutných snech, musí to tak bejt, jinak nechápu ty jejich výrazy.
Potkávám holčičky z gymplu, o kterých si myslím, že maj zkažený dětství. 
Určitě jim zamkli hračky o pár let dřív, než holčičkám, co dochodily základku.

Sedím na plotě, hádám se s vrabci, kolik mi zbejvá času. 
Potkávám drsný a přitažlivý holky, co nikdy nedostaly kytku. 
Říkám si, že nikdy nemohly dostat kytku. Takovýhle holky dostávaj jenom do těla. Co si o mně asi může myslet holka, která nikdy nedostala kytku?

Zvoní.
Zvoní a ona mě cejtí.
Jde ke mně cizí holka, kterou jsem nikdy neviděl a ani neměl v plánu vidět.

Dostává kytku, kterou měla dostat jiná holka, je šťastná, jakoby nikdy nedostala kytku.
Říkám, že čaj.
Říká, že sušenky, že maximálně koktejl.

Cigareta
Říká, že nekouří, že je taková ta slušná a že vlastně kouří. 
Že kouří jen s vyjmečnými lidmi.
S o to větší radostí jsem jí strčil Camelku do pusy a poděkoval za kompliment.

V cukrárně se obrušovaly hrany. "Alžírskou kávu a slečna si dá jogurtovej koktejl", říkám.
V cukrárně témata jako je chemie, žárlení, chemie a ona "Myslíš, že má cenu, udržovat něco, o čem si myslím, že nemá cenu?"
"Já myslím, že by se mělo bojovat."
Říkám jí, že holka nikdy neví co chce, ale bojuje, dokud to nedostane.

"A taky záleží, co považuješ za nevěru, Vašku?"
Říkala mi, že třeba chytit za ruku, nic neznamená a že se cestou zpátky klidně můžem chytit za ruku.
Říkám, že chytit za ruku je to samý, jako se s někým jen tak vyspat.
Říkám, že neumím držet za ruku cizí holky, protože když chytím za ruku, neumím pustit.
Říkám, že bych se s ní taky mohl chtít pak vyspat. 
"Vítej v mý povrchnosti." Říkám.

Před cukrárnou nastoupila do busu, odtancovala někam daleko a 
já si uvědomil, že se budu stýkat už jen s holkama, 
který zpaměti znaj aspoň tři řady periodický soustavy prvků.

O tomhle všem přemejšlím cestou z Brna, protijedoucí světla se mi snaží rozsvítit v hlavě, 
nechápu, jaktože má ta holka úplně stejný oči jako já a přitom
píšu sms úplně jiný holce, který bych psát už jen z hrdosti neměl. 
Cestou z Brna mi píše úplně jiná holka, která taky zná periodickou soustavu prvků.
Cestou z Brna mi píše holka, která by mi psát neměla.

...nebo jo?

odepisuju holce, který bych odepisovat neměl

...nebo jo?

Blowin' in the wind.