Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVANILKA
Autor
NaNov2
"Miláčku, je tu chladno. Málo topíš,“ prohlásí můj muž a kouká se po peřině.
Nebudu čekat, až si o ni řekne a podám mu ji rovnou. Zimu tu nemám, zatopeno mám dost. Ale když je za dvě minuty nahý, nestihne se ani aklimatizovat. Před dvěma minutami přišel zvenku, a tam je mínus deset.
„Kafe si teď asi nedáš, viď?“ zeptám se.
Nepoletím do kuchyně, abych uvařila něco, co budu dopíjet za půl hodiny studené. Tolik tu kávu zase nemusím.
„Měl jsem ho před chvílí,“ usměje se a zachumlá pod peřinu.
“Zlato, víš že se na tebe trochu zlobím?“ … čeká, jestli se budu divit, co jsem provedla.
„A pročpak?“ zvednu se z křesla a jdu otočit kolečkem u topení.
Zimu tu sice nemáme, ale proč bych to neudělala? Však s ním zase za chvíli pootočím nazpátek.
„Naše dcera prý povýšila… slyšel jsem,“ řekne a potáhne z elektronické cigarety.
Pořád mi hulí v posteli. Jen už mi do ní neklepe popel. Bylo mi milejší, když mu tam padal. Protože to bylo upřímné. Elektronická cigareta je pro mě falešná hra… jako že nekouřím. A falešné hry nemusím stejně jako tu studenou kávu.
„Jo, povýšila, daří se jí. Však se opravdu snaží. Určitě si to zasloužila,“ odpovím a trošičku se mi zatetelí mateřské srdíčko. Každá máma se ráda pochlubí. Peří vlastních kuřátek není tak docela peřím jiných, kterým se chlubit nepatří.
„A proč mi to neřekneš? To se to musím dozvídat od cizích, že je holka tak šikovná?“ opáčí můj muž a s jasným gestem pozvedne peřinu.
Myslím, že odpověď ode mne nečeká, a tak neodpovím. Naše dcera není „naše“. I když jsem před časem byla šťastná, že ji jako svou přijal, když svůj život spojil s mým. Stejně jako mého syna. Obě děti z mého prvního manželství má hodně rád.
„Zlatíčko, fakt je tu zima… když tu budeme dva, zahřejeme se rychleji,“ pokračuje v monologu se stále zvednutým rohem peřiny.
„Lásko, zítra si zavoláme, ať se domluvíme na pátek,“ pohladí mě mezi dveřmi a z kapsy vytáhne klíče od auta. Když skloní hlavu, nenápadně zavětřím, jestli neucítím vanilku.
Vanilku oba milujeme a můj vanilkový parfém je „nepřečichnutelný“. Patří ke mně už léta. Takže musím muže očichat, abych si byla jistá, že touhle vůni nenasákl. Ale je to dobré.
V pátek bude hůř… zdrží se do noci… a to už by jeho nová žena mohla vanilku cítit. Vanilka je totiž nezaměnitelná. Na rozdíl od manželek.
26 názorů
takjinak: Děkuji za zastavení u mojí miniaturky a zanechaný komentář :o))
Alegna: Děkuji, že jsi se zastavila... jsem ráda, pokud tě to zaujalo. Měla jsem trošku strach, jak moc bude takováhle "zkratka" sdělná.
Potomku, znáš mě... já jsem obvykle hodně upovídaná... ale občas zkusím zaplout i do jiných (méněslovných) vod. Zpravidla to dost dobře nedopadá :o)))
(Nikomu to neříkej, ale tady jsou tak vlídní lidé, že mi trpěli i lehká uklouznutí do pokusů o volný verš či blbůstku... ale neboj, to už nebudu opakovat :o)))
Děkuji :o)
Potomku, znáš mě... já jsem obvykle hodně upovídaná... ale občas zkusím zaplout i do jiných (méněslovných) vod. Zpravidla to dost dobře nedopadá :o)))
(Nikomu to neříkej, ale tady jsou tak vlídní lidé, že mi trpěli i lehká uklouznutí do pokusů o volný verš či blbůstku... ale neboj, to už nebudu opakovat :o)))
Děkuji :o)
Štírka: A jen se rozkecávej! Mně se s tebou moc dobře povídá a přemýšlí. Děkuji :o)))
renegátka: Předpokládám, že to byla řečnická otázka... t.j. že na ni nečekáš odpověď. Nevím, zda by na ni uměli jednoznačně odpovědět "účastníci" příběhu :o))
Děkuji :o))
jo, máš pravdu : život není hra... anebo, ač je to naostro, je to ta nejúžasnější hra ze všech. A že hry mají pravidla ? ... inu, pravidla se také mohou vyvíjet... protože to není hra jednou daná...:-) Promiň, nějak jsem se rozkecala .... Početla jsem si bohovsky, jako vždy, díky ...moc :-)
sharik: Už jsem to v jedné vyprávěnce kdysi psala... že život není hra... protože všechny hry mají svá pravidla, ale život je nemá :o))
Díky :o)
Kočkodan: S vanilkovými rohlíčky já nemůžu soutěžit... už kolem tebe voní? Jestli ano, tak určitě chodíš ujídat. Teď už to tak není, už jsou ti moji blízcí jaksi disciplinovaní, ale byly doby, kdy jsem rohlíčky před nimi schovávala, aby mi je nesnědli už před vánocema :o))
gabi: No, já vím, že je to zase trošku jinak... ale pokud ti to stojí za chviličku zamyšlení, tak jsem moc ráda, protože víc já si ani nepřeju.Děkuji :o)
Petr.II: ... však už mě znáš... já to vždycky někde od života odkoukám a opíšu :o)
líbí se mi působení toho o "falešných hrách" (v kontextu se zbytkem) vs. závěr :) super
Evženie Brambůrková
15. 12. 2012Jak blízké se mi toto zdá*
hm...napísané veľmi dobre, trošku inak, ako sme u teba zvyknutí, mám pocit, akoby si tento raz dala viac medzi riadky ako do riadkov a ja si tu budem ešte chvíľu čítať a premýšľať o vzťahu dvoch...