Singl

Myslím, že jsi udělala chybu.
On je skvělej člověk, on byl pro tebe ten pravej.
Koukám na prázdnou skleničku vína.
Myslím, že jen já vím, kdo je pro mě ten pravej.
On to nebyl. Promiň, ale já zkrátka druhý šance nedávám.
Ne!
Nikdy mi k ničemu nebyly a já už nechci být ta, co neustále ustupuje.
Mlčí, kouří a neříká nic.
Jasný, je to jeho kamarád. Chápu to.
Zapaluju si další cigaretu a na Ondru už nemyslím.
Měli jsme se potkat, bylo to nádherný, bylo to kouzelný.
Ale kouzlo vyprchalo jediným šlápnutím vedle.
Smutný, že mě L. tak srazil.
Vadí mi vidět chlapa na sračku ožralýho.
Je mi z toho zle, fyzicky zle.
Proto, to muselo skončit.
To byl důvod, ta mizerná oslava, s mizerným koncem a pro mě smutným ránem, když jsem ho viděla.
Jako bych se vrátila v čase.

Ta bezmocnost, víkend co víkend.
Tisíce uroněných slz, tisíce šancí, který vždycky promeškal.
Tisíce promeškaných krásných dnů, s ním doma na gauči.
Poslušně sedět po jeho boku a koukat, jak zabijí a střílí v těch jeho hrách.
Však jdi pryč. Nemusíš tu sedět se mnou.
Vždycky spolknout knedlík v krku, držet slzy a odejít.
Ven do parku, ke splavu – sama.
Jen s foťákem a hraným úsměvem, že jsem šťastná – on se změní.
Pak hystericky brečet v koupelně, proč se ke mně tak chová.
Proč se mnou nechce něco podnikat?!
Proč se raději opíjí do němoty nebo zhulí do nepřítomnýho úsměvu?
Proč mě ponižuje, před kamarádama?
Proč po mě doma křičí, jak jsem hrozná?
Jak mi jebe v hlavě, jaká jsem hysterka?
Proč?!
A já v pláči v noci utíkala domů, za mámou a tátou.
S tím, že se k němu nevrátím.
A vždycky jsme přilezla, jako pes.
Hloupá, zamilovaná holka.
Teď už to vím a nebudu se opakovat.

Mrzí mě, že další vztahy šly do kytek. Jen protože jsem neměla v srdci vyřešenej ten první.
Občas mě zamrzí, že nechci dávat druhý šance.
Ale nemůžu. Z úcty k sobě.
Z lásky k sobě, kterou jsem objevila teprve nedávno.
Neměla jsem se ráda.
Nadávala jsem si, opakovala slova někoho jinýho a věřila jim.
Ale co se má stát, stane se.
Beru to tak.
A pokud mám být teď sama – budu.
A ráda. A užívám si tu volnost.
Tu pohodu doma v pyžamu, nenamalovaná, zachumlaná v dece, s horkým čajem a s kocourem v nohách.
Vlastně mi došlo, že být sám nemusí být smutný.
Jen si stačí tu samotu užívat a jde to.
V oknech mi blikají světýlka, poslouchám koledy a zdobím cukroví.
A je mi krásně.
Nefalšovaně a spokojeně, že jsem singl.