Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Něco o Lásce? Snad. Ta velká neznámá již neznámou není...
Míše...
Proč ?
Proč ke mně nechceš zavítat,
stále jsi jinde jen,
nechceš se na mě mile usmívat,
a přijít jak růžový sen.
Jak ale říci Ti smím,
není to osudem tvým,
otoč se a spatři tu zář,
vždyť Ty přec pravdu znáš.
Už se zas blíží další rok,
a já jsem sama zas,
nechceš se ke mně přiblížit ani ten krok,
snad ještě hodně dlouhý čas.
Ale toť přec pravda není,
vždy když zavřeš oči po setmění,
obraz před očima v co se Ti změní?
A já jsem Ti blízko zas,
když láska zůstává v nás.
Ač říkáš že láska o Tebe nestojí,
a nevíš co dělat máš,
jen neztrácej naději,
když láska vítězí v nás.
Není to jako když sníš,
je to nic než pravda…
Až jednou ke mně přijde blíž,
a řekne: „Mám Tě rád,
o pravdivosti mých slov dobře víš,
tak neboj a nečekej pád.“
A až se to jednou stane,
ty slova nevídané,
řekne Ti jeden princ,
nečekej nečekané,
nečekej na nic,
a jdi, jdi za svým snem…
Ale není-li to vroucím přáním Tvým,
nerozplyň se jak ten dým,
zůstaň, jsou tady i tací,
kteří věří v pohádky, že ještě žijí draci.
Teď prosím,
nenech jednoho blázna,
co si s ohněm hraje rád,
aby jeho hlava nebyla tak prázdna,
aby dále mohl spát,
aby kolem samota nebyla už nutna
aby se mu o Tobě mohlo zdát.
Tak tohle odpovědí snad by mohlo být,
a mojí otázkou jest
zda můžeme teď dál spolu snít…
Písmák