U nahého stolu

Přečetl jsem si hlavně na základě egilova rozboru... Pro mě je u básniček většinou nejtěžší pochopit, o čem jsou. Asi mi v hlavě nefunguje to básnický spojování, jako by básníkům mělo. Nebo možná funguje, ale tak nějak to moje vlastní, který je zas ostatním cizí :-)

Mně to nepřijde jako báseň, která by se měla nějak pitvat, přijde mi, že říká jinými slovy celkem jasnou věc. Co je na tom podle mě důležitý, to jsou ty metafory, které používáš.. Protože stejnou věc můžeš říct x způsoby a kdo dovede číst mezi řádky, pochopí z ní něco víc, než jenom to prostý sdělení. Pochopí, jak to prožíváš a cítíš, jak to celé vnímáš.

Spoustu lidí, a nemusí být básníci, si těmito prostředky pomáhá. Bilbo Pytlík třeba řekne, že si díky prstenu přijde tak nějak protáhlý, rozplizlý. To je vlastně podobný příměr, který používají básníci.

Umožní to podívat se na věci jiným pohledem a třeba hledat analogie, které odhalí i v reálném světě něco, co jsme předtím neviděli.

Napsala jsi to hezky, i když možná spíš než jako básničku bych to skoro bral jak umělcův status na facebook...:-) Klidně možná součást většího celku, který více vypoví o věcech okolo a dá další věci do souvislostí.

Já žasnu nad tvou plodností!! To není o minci do automatu z níž dostaneme kávu, pořád stejnou a stále kvalitní.

Tohle je prostě JINÁ káva!:-) Jako láska: vřelá, sladká a silná!

pro mne dotajemna

hutná ale taky jemná

líbilo moc - T

hmm, jsem zvědavá, hezký

My víme taky prd, ale doufáme (šmarjá, málem jsem napsal věříme).

Květoni - my víme prd - a vy?  :o)

potomku, snad mě jednou nedešifruješ úplně  :o)

díky vám tu

*

Co my víme...

/*