Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZemě, kde postříleli domy
Autor
berg
Výřad podél cesty
Nastojato, bez halali
Než jim zhasla okna
stovky kulek našly domov
v kůži jejich trupů
vnitřnosti vyvrhnul žár
Lhostejně civí prázdné oči
bez mrknutí okenic, záclon
žaluzií - důvod k žití
bůhvíkde leží zahrnutý
+ + +
Porostly nově údolí i svahy
Bílé lesy, co za větru
mramorově šumí
+ + +
Z hor trčí prostředníky
pod nehty přeškrtané zlobou
utrpením
Ze vsí je zdraví jiné, holé
s tlampači pro muezziny
+ + +
Milují se do nebytí
V dusivém objetí cyrilice
hřbitovů a křížů
pod bytnícím půlměsícem
plodí děti
11 názorů
berg:
Chorvati a Srbové už po sobě několik let nestřílí. Už to stačí, aby to bylo pro nás jakožto pro Čechy neaktuální. Kdyby tohle byl pismak.ba, nebo kdyby jsi psal o dělení Československa (byť není tak dramatické), tak bych neřekl ani popel. Kdyby se válka v Bosně opět rozhořela, považoval bych to za vysoce aktuální. Ale do té doby ne.
Proč bych se měl zabývat mezinárodním děním, které má takto lokální charakter a navíc už je dávno za zenitem svého příběhu? To téma je pro mě nezajímavé a nemyslím si ani, že by mělo být, protože se musím zajímat o podstatnější věci (otroci v Číně, ruské zasekávání drápků v Evropě, muslimský fundamentalismus, africká bezmoc atd.)
Já chápu, že se třeba situací v Bosně zaobýváš, popř. ji prožíváš, OK. Ale to ještě neznamená, že to je něco, co má zajímat ostatní. Já mám ve své tvorbě taky spoustu kusů, které souvisí s mým hlubokým prožíváním něčeho, o čem ale vím, že čtenáře příliš nezajímá, tak jim to necpu.
Nic proti utrpení všech nebohých lidí, kteří v Bosně neplanou nenávistí a kterým nezbývá než se modlit, aby ty paka zase nespustily palbu. Já jsem si velmi vědom toho, jak na Balkáně ještě zdaleka není všechno v pořádku. Ale to už není něco, o čem bych si četl básně. A ještě k tomu nijak zvlášť čtivé. Proto jsem ti nedal tip.
Nemám čas ke každému dílku psát obsáhlé komentáře. Vracím se pouze tam, kde se někoho dotknu, protože tam vím, že jsem tnul do živého. A mám radost, že jsi se ohradil. Na tvém místě bych se ohradil taky.
peace
Heh, Zdendo, to jsem opravdu formuloval jako cimbál. ÷)) Správněji řečeno: člověk úplně cítí (hlavně v místech styku odlišných náboženství, které ovšem slouží jako zástěrka pro územní nároky apod.) to napětí. A ještě něco k provokacím: mistři v tom jsou, paradoxně, Chorvati. Jejich "citlivé" používání křížů v krajině hlavně kolem Mostaru, to asi opravdu pomůže porozumění mezi národy Bosny a Hercegoviny. )
A ještě se děsím, jak jsem vyoslil adjektivum vnímavý, to měkké í je zlý sen každého češtináře. ÷)
Díky všem čtenářům, ať už se jim tahle hrstka textů líbila víc, míň, nebo třeba vůbec.
Trochu mi jen zarazila poznámka Mimoně o aktuálnosti okolo roku 96. Byls někdy poslední dobou v Bosně? Mluvil jsi s místními o situaci tam? Navštívil jsi srbské a chorvatské enklávy? Viděl jsi na vlastní oči, jak se Bosňáci, Srbové a Chorvati "milují" a respektují? Jakým způsobem se navzájem provokují? Cítil jsi tu latentní nenávist mezi nimi, kterou se ani nijak nesnaží skrývat? Pokud ano, pak nechápu první větu tvé poznámky, protože průměrně vnímaví člověk by musel nad B. a H. prolétnout letadlem, aby si ničeho nevšiml. Pokud ne, tak potom mohu tvé poznámce těžko přiznat jakoukoliv relevanci.
No, tohle bylo aktuální tak v roce 96... A ten popis sám mě nijak zvlášť nebavil, vzhledem k tomu, že se to týká skutečnosti, je to málo překvapivé