...z dopisu jednomu Písmákovi

Rozespalé nádraží

tak jako by chtělo dospat

sobotní noc

Zdaleka ne první vlaky

skřípou zubama

a vyměňují si své spasitele

Chce se mi zařvat

ale ledabyle prohodím

\"Ahoj!\"

až z té ledabylosti píchne u srdce

a stoupám po nebeských schodech

Našla jsem si opuštěné místo

bez lidí

kteří by snad po mě mohli něco chtít

a pochytala jsem všechny rozevláté vlasy

a stáhla je vysoko nad hlavu

A v Ústí jsem byla hned

co zavřela jsem oči

Jsem totiž čarodějka

se schopností přenášet se

z místa na místo

A tam jsem čekala

Byla zima

taková ta

co potrvá až do Prahy

a občané schoulení

chrchlali na ten dnešní den

A pak přijel vlak

a pohltil nás

a já našla

zase místo pro klid

a usnula jsem

Probral mě

až ten s čepicí

a ostrými rysy

byl to čvakač lístků

a že prý je konečná

Jsme na Masarykově

A ani nevím

ale na jednou jsem jela tramvají

po nábřeží

A ranní Praha to je kus ženský!

Plná zvláštní čistoty

s vyfoukanými vlasy

a řekou plnou červené krásy

Byla vlídná a poetická

a lidé v ní nebyli

ještě dospávali

A tak voněla

nezvyklou prázdnotou

a samovládou

A prázdná byla i tramvaj

co vychutnávala

tu lehkost neděle

A pak autobus

funěl nahoru Kamýckou

Byl to už starý pán

a byl přeplněn

lidmi spěchajícími

dálkově studovat

A na koleji ticho

Všichni spali

jak v Růžovém království

Jen vrátná na mě otevřela oko

a podala mi okénkem

milióny vzkazů

Pokoj byl sám

a podivně uklizený

a zaražený

že mě zase vidí

Svlékla jsem se

až na kůži

a celá nahá

pustila jsem mu rádio

Mám čas 20 minut

a pak honem do práce

Natočila jsem si

sklenici od okurek

plnou vody

a celou jsem ji vypila - na Ex

a s plným bříškem

jsem si lehla na koberec

a vnímala celým tělem

místnost 321 a tvůj pach

na mých pažích

A v rádiu hráli

zrovna moc pěkně

A pak jsem Tě šla smýt

A ty jsi odtékal

ze mě

do dírek v dlaždičkách

nejspíš někam do Prahy

A já sáhla po mýdlu

z reklamy

A pak mi ujel autobus

O fous!

Tak jsem přišla o hodinu a půl

pozdě

ale nikdo se na mě nazlobil

Hodinu jsme si povídali

o tom

že jsme se měli

a pak kolega odjel ženě na oběd

A já se obtočila

okolo topení

A usla jsem

Hodinu a půl

a hodinu jsem česala svého psa

A od té doby

sedím a koukám

střídavě na mé červené boty

a stěny autosalónu

A slunce už dávno zase zapadlo

a bylo to krvavé a teskné

Teď je ale tma - stařena

studená, tmavá a hluboká

Nastává čas milencům

a já už teď vím

že dnešní noc

je stvořená pro nevěru

A také vím

že dnes budu zase nevěrná

celou dlohou noc

Celou noc

dnes něžně promazlím

s Gellnerem a Hrabětem

a možná k ránu přemluvím

i samotného Oscara Wilda