Aréna v prosinci

Prvního

CorrimsonTom svým textem Delta evokuje hořkou a skeptickou poetiku realistického básnění, jemuž je sdělení přednější než veršotepecké finesy, vlastně jde o prozaickou poezii. Lyrický subjekt sebepozorovatelsky a umučeně líčí stereotypní spirálu konzumu, jíž je sám protagonistou. Autor nám sem napsal zatím jen pár textů, ale co text, to jiná jazyková vrstva. Všechny texty ukazují, že zachází s jazykem takřka virtuózně. A také dokáže realitě uzmout silné obrazy: Výbojky vybíjely hvězdy… (z textu Gamma) Autor se mi však nevpil pod kůži, jeho projekt je příliš vystavěn na předpokladu, že silné sdělení je cynické sdělení, schází mi také citlivé a soucitné charisma.

děvče_jedno mi názvem textu Faidřina rodidla zamotalo hlavu. Faidra, mladší sestra Ariadny, později manželka Théseova, podezřelá z nevěry s nevlastním synem Hyppolitem… Ale text autorky s názvem koresponduje jen málo, jen ve vnitřním neznatelném záměru autorky, navenek je souvislost nečitelná. Zabrousil jsem do cca dvacítky textů autorky zalogované od roku 2008. Získal jsem řadu dojmů. Její poslední poetika je zřetelně odvozena z výtvarného vidění, může jít o sem tam píšící malířku. V takové souvislosti by potom hlubší symbolické zakotvení mohlo vyznačovat rámec výtvarné inspirace konkrétními vizemi a obrazy. Nicméně právě do prvoprosincové Arény nabídnutý text mne neupoutal. V jiných textech jsem našel zajímavější obraznost i nápaditost. Např.: V mém domě vržou krovy / to jak se v nich běsi houpou… (z textu když máš...)

Julianin text Konec světa ukazuje radostnou a ironickou hru s jazykem i významy. Radost ze zacházení se slovem a s nápadem však převažuje nad rozvahou a literárním rozhledem. Autorka se spokojí v textu se ztrátou rýmu, přestože kvalitní a nápaditý rým dokáže vystavět. Je to škoda, zřejmě autorce prozatím schází ta pravá literární motivace a píše si pro radost. Na druhou stranu je povzbuzující, jak dokáže důsledně udržet jasnost zvoleného tématu v celém textu.

Druhého

Akela.samotar svým textem čas před kritikou neobstojí. Poetika autora je vystavěna na vyznavačství magie ve stylu fantasy. Formálně však zamrzla někde hluboko v devatenáctém století. Gramatické rýmy, monotónní magická omílání, vyumělkovaný archaismus mne od dalšího zkoumání odrazuje.

j.f.julián svým textem EUTHANASIE před kritikou neobstojí. Opět buditelské devatenácté století, rádoby lumírovština. Autor si možná namlouvá, že bude vnímán jako retro styl, ale k tomu má, podle mne, bohužel daleko. Bere se totiž za témata příliš vážně, totiž bez náznaku ironie a nadhledu.

H2ŠO4 je tu jen krátce a text Už se jí nezeptáš.. je z jejích pěti textů prozatím nejlepší. Protože v něm nepíše toliko o svých pocitech, ale nachází téma i mimo sebe, přesah. Tak ještě opustit gramatický rým a vyhrát si s jazykem, mohla by to být i zajímavá autorka.

treasure je tu jen krátce, měl by se možná ještě začíst do základů poezie nebo alespoň do poezie na tomto serveru, aby získal představu o tom, co již napsáno bylo a co by stálo v budoucnu výše než jeho text Zpověď.

ToniMcdonald si na nás připravil kilometr vytepaných veršů -> Mé múze a duši marnivé. Bohužel před kritikou tyto verše neobstojí, před múzou však zcela jistě. Přeji upřímně úspěch u oné múzy.

Elvie by mohla být v budoucnu dobrou autorkou. Doporučil bych jí literární časopisy šedesátých let min.st. (Plamen apod., našla by tam mnoho svých veršů, což by mohlo velice pomoci, ale i ublížit, demotivovat, takže opatrně.). Její text Černobílá tma trpí hledáním na úkor skutečného objevu, ale je svěží, ta snaha, je autentická.  

Crostlinka nám do Arény poslala text Z podzima do zimy a zpět. Je to ještě takový nevyklubaný, nehotový text, těžko k němu samotnému více dodávat. Až bude textů více, uvidíme.

Třetího

MAJKL65 nám připravil krásný a citlivý text s názvem Za mě. Autor už je tu s námi 8 let. Jeho tvorba má nad jiné zajímavé tóniny. Myslím, že už by stálo za to editorsky do té tvorby sáhnout a něco vydat. Tak jako mne v minulosti nemálo textů autora dokázalo nadchnout, tak rovněž zklamat, ale to prostě patří ke zdejší dlouhověkosti. Když se procházím pod jeho texty, vidím často značnou kritiku a nepochopení. Je to neprávem opomíjený a nepochopený autor. Přitom jak jsou jeho texty zdánlivě lehké, jsou současně rafinované, plné citlivosti a přirozené mluvnosti. Autor by si zasloužil větší pozornost kritiky. Na druhé straně je obdivuhodná laskavá trpělivost, s níž snáší autor povrchní čtení svých textů a nezájem redakce. Trpělivost možná stejná jako jeho zdánlivě obyčejné obrazy, které vystoupí z plynulého kontextu až po zastavení monologického filmu. Zkušený autor ví, jak těžké je napsat něco nového o staré básnické rekvizitě zvané měsíc (resp. luna). V tomto textu můžeme vytrhnout a podtrhnout: … a Měsíc otevřel ústa / aby mlčel… Z měsíce (prosince) času na nás promlouvá děj života, který se promění ve stejně znějící měsíc (lunu), aby k nám promluvil otevřenými ústy s výmluvným mlčením. Ta vizuální evokace abstraktního času, který se konkretizuje mlčením na obloze, čímsi obecným, co můžeme vidět každý den a nevšimnout si, jak k nám události života mlčí. Vypadá to jako lehké čtení, ale není. Zcela jistě to není pro každého, ale jistě pro ty, co hledají poezii. Tady ji mohou najít.

vkl mne svým příliš apelativním textem -> nijak neoslovil.

Martino M jedna Zpustošená báseň je zatím na hodnocení málo .)

Milý Kiv Čitreme popsat čistě fakticky koukání z okna patří mezi prozaické postupy. Na tvém místě bych spíše zakotvil u prózy .)