Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrašpytlův kritický rok
Autor
sputum
Strašpytlův kritický rok
Tak nakonec žádný konec světa minulý rok nebyl. Hurá! No nicméně rok 2012 zůstane v mé paměti zapsán s jednou velmi nepěknou kaňkou. Trochu se mi vymstila moje záliba chodit po lese mimo vyšlapané cestičky a vlezl jsem někam, kam jsem lézt neměl. V malém lesíku za Depem Hostivař jsem v Srpnu narazil na nešťastníka, který ukončil svůj život provazem. Od té doby jsem to už dvakrát zpracoval jako "povídku", ale pokaždé jsem to pak smazal a zařekl jsem se, že už o tom nebudu psát. Opravdu není příjemné si připomínat ty detaily. Je to trochu škoda, protože následná spolupráce s policií byla docela komická, ale když to celé stojí na smrti člověka, tak nemám úplně dobrý pocit, že o tom vůbec píšu.
Podělím se s vámi alespoň o zážitek s voláním na linku 158. Zvedla to nějaká paní s takovým trochu unaveným hlasem a té jsem oznámil nález těla v lese za Depem Hostivař. Následně mě paní zaskočila otázkou: "A na jaké ulici se to stalo?" Trochu jsem zaváhal a řekl jsem: "No... to se stalo v lese. Tam nejsou žádné ulice." Ale paní pokračovala dál monotónním hlasem: "No to je jedno. Já tady prostě musím zadat jméno ulice." To mě trochu překvapilo. "No... prostě... nevíte, kde je Depo Hostivař?", zeptal jsem se udiveně. "To je snad v Praze jenom jedno, ne?", dodal jsem ještě. "No tak jaká ulice je tam nejblíž?", pokračovala paní klidně dál, jako bych nic neřekl. Nakonec mi teda nezbylo nic jiného, než si otevřít google maps, najít ulici, která tam byla jakoby nejblíž, a tu jsem paní nadiktoval. "Dobře, já je tam teda pošlu", uzavřela náš rozhovor.
Nejdřív jsem se divil, že by policie neměla mapu, nebo že by nevěděli, kde je Depo Hostivař, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem se vlastně už jednou s podobným přístupem setkal, když jsem oznamoval lesní požár v Malešicích. Taky jsem nejdřív nějaké ženské vysvětloval, kde přesně hoří, a jak se tam dostat, ale pořád se nějak nemohla zorientovat a teprve když už jsem na ni zvýšil hlas: "Ne! Říkám jižně! Jižně od Spojovací! Ne severně! Vy tam nemáte mapu nebo co?" Tak mi řekla nakvašeně: "Víte co, tak já vás přepojím na hasiče..." To jsem myslel, že si ze mě dělá srandu. Tak proč jsem se s ní vůbec celou dobu bavil?
Mám takové podezření, že všechny ty linky jako 150, 158 apod. obsluhuje nějaké úplně všeobecné call centrum, které vyřizuje třeba i objednávky z teleshoppingu, a na ty chuděry holky tam prostě střídavě vychází prodej zázračných struhadel, mrtvoly, požáry a ony si jenom otevřou tu správnou aplikaci a ta na ně vybafne: "Zadejte jméno ulice..." a ony prostě jenom dělají svou práci.
No nic, už jdu spát. Přeju všem klidný a bezstarostný nový rok.
4 názory
Domnívám se, že takováhle událost by literární zpracování zasloužila. Možná to vzít tak trochu odzadu, tedy spíš od prostředka, od onoho telefonního rozhovoru, a ty detaily, které si nechceš připomínat sdělit až na úplném konci... Tak mě napadá, že všechna tahle tísňová volání jsou nahrávána a uchovávána po nějakou dobu v databázi, takže by se případaně dala použít jako materiál pro autentický(?) přepis. Jak se k takovému záznamu dostat, to netuším, ale předpokládám, že přímý účastník má právo ten záznam nebo jeho opis získat. Zkus zauvažovat, jestli se k literárním zpracování -- nebo jak někdo navrhuje k fejetonu -- nevrátit.
Motivační tip
První odstavec bych tam nemusela mít, takové to rozebírání, že jsi o něčem chtěl psát, ale nakonec nepsal, nebo vlastně psal, ale radši bys neměl atd., to není moc zajímavé. Od "Podělím se s vámi..." to naopak zajímavé je a jsem ráda, že jsem se nenechala odradit a dočetla. Zachytil jsi tu příhodu svižně a s vtipem.