..

Jsou věci, o které se chcete podělit s jedním jediným speciálním člověkem. Ale nějak je nemůžete říct, třeba proto, že ten jediný konkrétní člověk už tam není. Nebo proto, že si najednou nejste jistí, který člověk to vlastně je.

I.

Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděla, co jsem pochopila ty myšlenky, co jsi nad náš věšel jako ty pestrobarevné skleněné trubičky zakroucené a otáčející se ve větru, které neumím pojmenovat, ale hází ve světle nádherný odlesky, v tom jediném prvním a jedinečném okamžiku jsem věděla, že jsem odsouzena tě milovat.

Vlastně to nebyl náš první okamžik, ale byl to první okamžik, kdy jsem zjistila, že jsi. Nevidím v tom rozdíl a jsem si jista, že ty též ne.

Říkal jsi, že jsem divná, protože já si navykla říkat ti, že jsem jiná. Opakovala jsem ti to k zbláznění a chtěla jsem, abys mi věřil, ach Bože, jak já chtěla, abys mi věřil! Nestálo to za to, věřils mi, ale já nevěřila tobě, nic jsi mi neřekl a ze dne na den jsi byl zase pryč. 

Udělala jsem si list věcí, o kterých bych s tebou chtěla mluvit.
Za prvé: Kdo jsi? Chci slyšet, jak se jmenuješ, kolik ti je, jakou máš rád barvu, co čteš zrovna za knihu a proč. 
Za druhé: Kým bys chtěl být? Chci slyšet ty věci, které neříkáš, protože se přesvědčuješ, že si je nemyslíš. 
Za třetí: Proč pro tebe nejsem správně šílená? Všichni říkali, že bychom byli nádherný pár.
Za čtvrté: Vadilo by ti, kdybych si našla holku? 
Za páté: Vadilo ti, když jsem si našla kluka?
Za šesté: Co sis myslel o tom, co jsem s tebou dělala, když jsem zrovna neměla svého milého kolem?

II.

Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděla, co jsem pochopila ty myšlenky, co jsi nad náš věšel jako ty pestrobarevné skleněné trubičky zakroucené a otáčející se ve větru, které neumím pojmenovat, ale hází ve světle nádherný odlesky, v tom jediném prvním a jedinečném okamžiku jsem věděla, že jsem odsouzena tě milovat.

Tenhle trest nebyl doživotní a ty už jsi mi odpustil. Tenkrát jsem to ještě nevěděla, ale celý ten systém koleček a kroužků do sebe zapadajících celou dobu čekal na to, až se zase zastaví a už se nemá nikdy rozběhnout.

Je to jako odkopnout někoho, kdo pro tebe byl vážně úžasný, jen to tvé okolí nechápalo. Byla jsem šťastná, pak smutná a nakonec mne lidi poplácávají po zádech, že jsem s tebou přece neměla žádný vztah a jsem fakt dobrá, když jsem tě takhle zahodila. Že prý jsi si to zasloužil. Ale já nevím čím. A vlastně jsem to chtěla udělat, i když jsem bez tebe nemohla prvních třicet vteřin dýchat.

A stejně je mi to líto, i když už nezbylo, co říct. A stejně si myslím, že to stálo za to. Dokud byla s námi slova.

III.

Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděla, co jsem pochopila ty myšlenky, co jsi nad náš věšel jako ty pestrobarevné skleněné trubičky zakroucené a otáčející se ve větru, které neumím pojmenovat, ale hází ve světle nádherný odlesky, v tom jediném prvním a jedinečném okamžiku jsem věděla, že jsem odsouzena tě milovat

Těžko říct, proč jsem to nakonec neudělala. Koukali jsme na sebe a tys přiznával všechny ty pózy. které jsi před světem dělal. Buď jsi mluvil pravdu nebo jsi byl vážně moc namol a jen jsi se mě chtěl dotýkat. Říkali mi, že se mě dotkneš. Udělal jsi to. 

 

 

Proč jsem ti to dovolila?

---