Kerkyra

Miluji dálky, miluji moře,

mám ráda vodu azurovou,

slunce západ na pobřeží,

ten západ, co mé oči střeží,

den co den,

kde nová jitra vítám s úsměvem.

Však ze všech krajů cizích,

tak malebných a krásných

až srdce žasne,

mám v mysli schovaný ostrov,

jenž Jónské moře obklopuje

svou vodou čistou,

křišťálovou,

ostrov, jenž má jméno krásné,

již v těch slovech skryta síla,

ten ostrov mému srdci nejbližší

je Corfu,

chceš-li Kerkyra.

Ten ostrov večného jara,

já viděla a připadala jsem si malá,

malá, užaslá nad tou krásou,

jak císařovně Sisi,

stal se i mě ten ostrov spásou.

Ne v honosných hotelech,

ale ve skromném příbytku ,

ne na pláži plné lidí,

ale pod skalou s oblázkovou pláží,

jsem byla šťastná,

vnímala jsem vůni každého prožitku.

Dnes, když mě bolí duše,

a ztěží chytám dech,

chci odjet,

plout mořem na bárce staré,

jak Odyseeus objevit ten břeh.

Kérkyra , tak blízká mé duši,

neporobená v bojích dávných,

je stále sebou,

olivovníky ji zdobí

a vlahý vánek sluší.