Úplňková vzpomínka

Skrze větve stromů pokroucené

jejichž korunami se vítr proháněl

měsíc v úplňku já pozoroval

a tiše jsem mu záviděl

Já záviděl mu touhu

kterou v tobě vzbuzuje

záviděl jsem city

které v tobě zraňuje

 

Já hlupák záviděl jsem pohled

jež letmý mu věnuješ

záviděl i prosbu

kterou hledíce k nebi proneseš

 

Já v skrytu záviděl mu slzy

které pro něj uroníš

záviděl jsem sen

který v jeho svitu sníš

Skrze větve stromů pokroucené

jejichž korunami se hlas tvůj proháněl

já Lunu v úplňku pozoroval

však tvář její já neviděl

Já neviděl jsem její zář

tvým vlasům se příliš podobá

a neviděl jsem ani hvězdy na nebi

jiskřičky z tvých očí na mne shůry hleděly

 

Já necítil Luny zvláštní moc

zakryla ji vzpomínka na onu čarokrásnou noc

kdy svit její dal nám odpověď

a tanec zbavil nás všech otázek

 

Já neviděl jsem její klid

vzpomínkou nechal jsem se o něj připravit

vzpomínkou na krásný úsměv tvůj

teď nezbývá než setřít pod očima sůl

Skrze větve stromů pokroucené

v jejichž korunách jak ozvěna hlas sýčka zněl

já východ slunce pozoroval

a píseň veselou jsem na rtech měl