naučíš mě, tati

taky bych to viděl spíše jako miniaturku.. ale NÁDHERNOU.  

TIP

*

Navozuješ lidem vzpomínky a to je hezké*

Je to OK - ale po pravdě by bylo přesnější označit to jako haikuoidní miniaturu. Nicméně za obsah *

ja proste mam rad free form a vidiny i bez teplot :).. *

já když su fakt nemocná, tak mívám horečky kolem 40 a blouzním často - na pomezí filmu a snu většinou.. ale v mládí to bývalo taky s knížkama - když jsem onemocněla četla jsem furt pryč strašně moc knížek  :o)

a včil mizím spát, tak dobrou  :o)

to je pěkné - taky si matně vzpomínám na některá vlastní blouznění (v horečkách). Ale nejlepší byla ve skutečnosti ta vyvolaná nadměrnou četbou - tak ve druháku, ve třeťáku na VŠ, to jsem občas míval rozostřený obraz reality smíchaný se sny, filmy a situacemi z knih, aniž bych byl schopen jednotlivé rozeznávat :o) A pak že literatura není nebezpečná.

když jsem byla malá, bydleli jsme ve vojenským paneláku, soused byl stíhací pilot - a jeho nejmladší syn se v horečkách ptal mámy svojí: maminko, je tatínek dobrý pilot? - to víš že je Pavlíku - tak mu řekni ať ti opraví šicí stroj..

:o)