Naše slzy

Stát v prázdném bytě

a naposledy křičet do bílých stěn,

že bys nikdy neopustil

to, pro co dýcháš,

pak zavřít

a venku to tak zvláštně

křupe pod nohama.

Je zima

a tak necháváš si projít hlavou,

kam všechny věci plavou

a kam utíká život,

kde se zastaví,

jestli třeba na konci této ulice

bude stát,

ohlédne se,

uvidí tě

smutného,

samotného

a tak spláče

nad dalším hloupým dnem,

pozhasíná hvězdy

a pak se utopí

v slzách těch,

co někdy opravdu,

milovali…