Jen Bůh mě suď

Skláním se nad dopisem,

čtu slova krásná,

slova jenž mi psal,

má představa byla tenkrát jasná,

teď nevím, nevěřím Ti,.

nemohu již dál.

Mě chce si již strašně spát,

umřít,

ani nedýchat,

nemám sílu věřit slovům,

větám,

že máš mě rád..

Jak krásně znějí zas a znova,

Tvá něžná,

procítěná slova,

mám právo na pravdu se ptát?

Ptát na pravdu,

na slova srdce Tvého,

ne na to ,co řeknou ústa,

napíší ruce,

to není nic podstatného.

Podstaté jsou činy lásko,

nepochopil jsi to doposud,

já vzádám se naděje,

víry v lásku,

Ty na to nemáš právo,

jen bůh mě suď.