Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smska

21. 01. 2013

1315

Autor

Marcela.K.

Tma za oknem začínala řídnout.

„Neodjížděj! Nechci tu být sama.“

„Musím, vždyť se za tři dny vrátím...“

Sklonil se, políbil ji.

Otočila se na druhý bok, nahrnula si do náruče jeho přikrývku a zavřela oči.

I když nechtěla, znova si promítala film, který snad byl už stou reprízou posledního půl roku.

A opět si utírala oči do výstřihu noční košile.

Opravdu už je případ pro psychiatra?

Přehrávala si znova jejich rozhovor z dnešní noci. Zjistila, že to byl spíš monolog. Pak si ale uvědomila, že její muž není z těch, co nadřazuje slova skutkům. Vlastně ani nečekala, že by s ní rozebíral její smutky a rozmlouval jí strach, který se s ní táhne od maminčiny smrti. Věděl, že ona jen potřebuje mluvit…

Minulý týden ho služebně poslali do pohraničí vymýšlet technologii do provozovny sloučeného podniku. Ten čas, kdy nemohli být spolu, se jí zdál ztracený.

Překvapilo ho, že mu náhle otvírá všechny dveře… ostýchal se vstoupit?

„Proč se mám snažit, co má smysl, když za pár let…“

Nechal ji mluvit a prominul jí i to její: „Nic mě netěší, z ničeho nemám radost, nic mě nebaví…“

Nemělo smysl jí v té chvíli cokoliv říkat. Věděl to. Znal ji.

Jen už se začínal i on bát, že smutek, ve kterém se utápí, je čím dál hlubší. Nemělo smysl spoléhat na čas, který prý vše hojí. Tenhle jen prodlužoval stíny a zima, která ho následovala, dodala chlad.

Věděl, že jediné, co může, je obejmout ji, zahřát a mlčet.

Usnula mu v náručí. Bál se pohnout, aby se neprobudila.

Přesto se ráno nedokázal nesklonit k její tváři.

Na nočním stolku za dvě hodiny zavrněl mobilní telefon: „ Právě jsem dorazil. Všechno v pořádku.“

Usmála se. Pochopila, že tahle smska ji vzbudila ještě včas.