Uteklas mi...

Uteklas mi…

 

Uteklas mi…

Se svou lacinou vůní

Připomínající zteplalou citronádu

Se svýma hnědýma očima

Ve kterých se něžně rozpustilo mléko

A vznikla tak barva

Kterou jsem už nikdy potom neviděl

Se svým drobným nosíkem trochu nahoru

Kterému jsem se vždycky tak smál

A tys to neměla ráda

Se svými rty, s jejichž odstíny jsi si hrála

A já se z nich pak mohl zbláznit

Se svými úžasnými nevinnými tvářemi

Které, když jsem neměl v dlaních

Nemohl jsem žít

 

Uteklas mi…

Se svými dlouhými černými vlasy

Co voněly po cigaretách a po meruňce

Se svou chůzí divoženky a slečny Elegance

Se svými prsty, vyhublými od běhání po klávesách klavíru

Se svými rameny, kterých jsem se jemně dotýkal

Se svými řasami, unavenými pod tíhou líčidel

Se svým pasem, který jsem k sobě tolikrát tisknul

Se svými lokty a vůbec celými pažemi

Jejichž klenutí mě fascinovalo

Se svým komickým pupíkem

Kde by se ti tolik líbil piercing, ale rozmýšlela sis to

Se svými koleny snědé kůže

Se svými nehty v barvě a tvaru půlměsíce

Se svými roztančenými kotníky

Se svými svůdnými lýtky

Se svým propadlým břichem

Se svým škádlivým obočím

Se svou pihou na pravé tváři

 

Uteklas mi…

S omlouvajícím se úsměvem na své tváři

S podpatky, co podcenily vážnost okamžiku

S vůní, které se dodnes nemohu zbavit

S poslední padesátikorunou, co ji zas utratíš za další krabičku cigaret

A pak vyjdeš z trafiky, zapálíš si

A nasadíš zas ten svobodný a uvolněný úsměv

Co tak úspěšně dokáže skrýt pocity z konce dalšího „nekonečného“ vztahu

A vyjdeš vstříc novým láskám

Které se, stejně jako já, utopí

V tvých očích kakaové dráhy…

 

---