Zimní I

„…jen tichá recitace prázdných žertů, těm se ještě nasměju až vyletím děsným vesmírem napříč a budu se potkávat v nekonečnu, opět jen sám sobě kurvou…“

Laskám nemožnost na klíně

 

Kašel

Život se změnil

Přežívám dny

 

Osměluji se

myslet na smrt

či ona sama bezedná

ozývá se skrz

 

Stahy břicha

Prázdnota

mráz

 

 

Kašlu na život

Dno

Dny

 

Osamělá

na dně břicha

Velrybí slza

 

Černá lesklá

Dehet smutku

(Díra paměti

pramen touhy

kruh absurdity)

Ne Ne Ne

Ani jediné

 

Ta krásná perla

je má smrt

 

A v ní se zrcadlí

Nynější prázdnota

mého života

 

A v ní se přelévají

onony

studně

mé děti

neděti

 

A v ní se rodí

černá slunce snů

 

je zima a ticho

občas mlha

 

slabost

s mým stínem

tančí kolkolem

 

snažím se psát pracovat

obrábět zmrzlou krajinu duše

předehnat jaro obrodit se

zatím však podléhám

ledovému větru melancholie

 

stárnu

pocit studu a strachu

pocit trhliny napříč

 

vnitřní škleb

 

snad je to smrt

snad život

obé je jiné

daleké

 

daleké

mým rukám

zamotaným

do tkaniny

zimy smutku smrti

co já vím?

 

co jsou smotky mých rukou

oproti zauzlenostem mé hlavy? 

---