Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

domov

22. 01. 2013

682

Autor

Morgana.le.Fay

omrzliny, hlasy

seděla před oknem. venku sněžilo.

přimrzla znovu ke svému světu, jako tolikrát

kdy to bylo poprvé ?,

roje vloček přistávaly a mísily se s vlasy

rozpouštěly je. prořezávaly kabát a kůži.

byla v nich i nad nimi

krev se plazila zpátky do žil, tepen, snažila se najít cestu

možná je v hlasech. některé hlasy řežou.

jiné stečou po obrysech postavy, jako by se jí ani nedotkly

další svědí mezi prsty. srážejí se. přibývaly sraženiny lidí, obrysy se rozpíjely

a možná to byl hlas --- vteřina zapla krevní oběh, plíce se roztáhly a

srdce odbilo. Řídký vzduch začal houstnout

domov

"It's like you feel homesick for a place that doesn't even exist."

Domy se vytrhly i s kořeny.

Ve vzduchu rozvěšené sklepy a půdy, neobydlení lidé, zmatené oči zarostlé do oknen

Místo které hledáš není.

Promíchané pokoje, srostlý nábytek

--- vyráží stěny a podlahy

Ten dům nikdy nebyl. koupelna z rosolu drolí se pod vahou vody

Voda, jediná skutečná, sáhni si, neuneseš ji. a přesto neuteče

Kuchyň plná pěny. Několik příborů padá ze stropu který byl podlahou

--- Nezraní, nelze je nahmatat

Kde je to místo? Kuchyň a obývák, na židlích rozložené dětství. Hrnky. Teplé mléko a med když jsem nemohla spát.

A teď můžeš spát?

Na stolech lokty, dlaně a ramena. Ohřívané hlasy. Úsměv a moje ruce, když jsem si je prohlížela v zrcadle.

Za okny a ve skříni složený strach --- ale byl tam. Ne ve mně. Tehdy ne.

Na schodech do sklepa a na dvorek stínoví duchové. Když zhasla světla, vsákli se na strop a čekali.

Hodiny venku, střechy a stromy.

Ona si raději hrála

a já sundavala mraky a věšela je na větve

--- pak mi vyprávěly o průhledných světech. A o tom kde končí mlha.

Nebylo to. není.

Vždy jsi byla strach. A tma. A vlhko na stěnách. Nehledej cestu. vidím je, všechny jsou slepé.

Není kam.

Mlč. Vím, že nemám víc než vzpomínky. Ani ty nedržím pevně. Mají okraje a dno. Stačí na něj dosáhnout. Tam leží

všechny počátky i konce. I mé. Noční můry. Rty popraskané mrazem a zrcadla popraskaná světlem. Mráz zaseklý v oknech. Tání. Lenka. Tekuté blesky. Vše čemu říkali já.

Snad.