Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jak již sám název napovídá, skládám touto povídkou hold Gogolovi a Charmsovi; částečně mě inspirovaly Petrohradské povídky, zejména pak Bláznovy zápisky. Kdo celý cyklus Petrohradských povídek nečetl, ať tak rychle učiní, neboť se jedná o geniální dílo !!!
Mám strach z čertů. Vždycky jsem měl, ale poslední dobou se na mě čerti nějak lepí. Byl jsem z toho nešťastný - aby taky ne, jen si to představte, tolik špinavých satanášů s ocasem přímo za zády.
Tak mi řezník Patočka poradil, abych si do jedné kapsy dal kostel a do druhé faráře. Když kostel, tak kostel ! A pomohlo to. Od té doby se mně čerti vyhýbají na sto honů.
Jenže tomu můžete věřit vy, ale ne ta ohyzdná paní v bílém plášti. Vždy přijde s pánem, oděným od hlavy až k patě v bílém, už to se mně zdá podezřelé, na klopě napsáno Mudr. a ještě nějaký klikyhák a kudrlinku. Vždy si mě prohlíží, snaží se mě přesvědčit, že to, co jim povídám, jsou jen přízraky, prý jen špatný zážitek z dětství a navíc se mi pokouší vsugerovat, že to, co pokládám za čerty, jsou jen obyčejní kominíci. To určitě, já je znám, šarlatány.
Už jste někdy viděli kominíka s rohy a ocasem ? Vždyť je to nesmysl.
Nevěřím jim. Bojím se jich. Začnu si psát deník, do kterého všechno zaznamenám, třeba pro příští generace.
13. února
Jakmile odešli, začal jsem zkoumat pokoj. A věřte tomu nebo ne, pod postelí jsem nalezl parník. Nový, funkční, má ochotnou posádku, poslouchají mě.
19. února
Nikdy jsem netušil, že parníky jsou tak rychlé. Benátky, Bari, Istanbul, Káhira… samý stereotyp, nuda.
4. března
Alžír. Nikdy bych neřekl, že tu všichni chodí v bílém. Je tomu tak. Jeden má na plášti Mudr.; několik žen jako kdybych už někde viděl.
23. května
Casablanca. Známá z Alžíru mi zabavuje deník. Nemá k tomu žádné právo, budu pokračovat, vytrvám. Zatím píšu po zdech. To určitě ta uklízečka Šrůmová, už dlouho tady čmuchá a divně si mě prohlíží.
1. srpronce
Brno. Nikdo mě tu nevítá, jsem trochu zklamaný. Ani přístav tu nemají. Poznávám několik známých z Alžíru a Casablacy. Je to od nich hezké, že cestují se mnou. Co bych si počal sám - s kocourem. Pomáhají mi krmit faráře a starají se se mnou o kostel.
Ale co to s mini dnes je ? Mají divný výraz, ano, moc zle se na mě dívají. Jdou blíž, blíž, blíž
Písmák