Zbabělec

Psáno do soutěže o cenu Alfréda radoka

Osoby:

 

                                                         Milena, třiceti pětiletá žena.

                                                         Peťan, její muž.

                                                         Marcela, jeho plnoštíhlá milenka

                                                         Tomáš, bratr Mileny

                                                         Jan, jeho společník

                                                         Starší pán, obchodní partner Tomáše a Jana

                                                         Dva muži kolem 40, rovněž obchodní partneři

                                                         Maminka Peťana

                                                         Plešatý pán

                                                         Žena ve žlutém svetru

                                                         Žena v kožené bundě do pasu

                                                         Uklízečka obchodního domu

                                                         Mladík 1

                                                         Mladík 2

                                                         Bachař

                                                         Hostinský

                                                         Vávra, advokát Tomášův

                                                         Policista

                                                         Dva záchranáři

                                                         Svědomí Tomáše

                                                         Maronel, anděl

                                                         Gratis, vyslanec ďábla

                                                     

                                                   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jednání první.

 

Parkoviště před obchodním domem. (dále už jen O.D.) Vpravo dvě auta (nová), vpředu, vedle vchodu vlevo bankomat. Vpravo stojan na nákupní vozíky. Vzadu, vlevo od O.D. malý parčík.

 

Výstup 1

 

U aut stojí dvě mladé ženy, asi kolem třiceti, ve značkovém oblečení. U bankomatu plešatý pán a Milena, mladá žena, třiceti pětiletá vkusně, leč levně oblečená.

U bankomatu se pohne fronta. Odchází plešatý pán, (asi 60 let)  přistupuje Milena.

 

Milena : Hajzl, hajzl, hajzl. Kurva! (Rozčílení přechází přes zoufalství do pláče.) Já se z toho zblázním, Velikonoce na krku a já nemám ani vindru.(Vzlyká) Kurva! (vztekle bouchá do bankomatu a vytahuje kartu. Plešatý pán si bere vozík, otáčí se a nevěřícně kroutí hlavou)

 

Milena : (Tiše a kysele.) Ty mi taky šťastný a veselý dědku. (zarazí se, slyší rozhovor dvou žen stojících u aut.)

 

Výstup 2

Mladé ženy, Milena

 

Žena ve žlutém svetru : Tak si představ, (otočí hlavu na kamarádku) že ten můj pacholek už mi dává jen desítku na měsíc. Jak s tím jako mám vyžít? A to chce teplý večeře. Ale já mu řekla, chlapečku tak za tohle ti k večeři neudělám ani gothaj na cibulce. A víš co on na to, že si půjde klidně do hospody.

 

Žena v kožené bundě do pasu :  Fakt jen deset tisíc? No to je zmetek. To ten můj dává patnáct. No taky nic moc, ale dá se to. A teplý večeře nedělám. Ještě to tak. Ať si táhnou do putyky, aspoň bude doma klid. (Smích, pak nasedají do aut.)

 

Milena : (Polohlasně.) Krávy blbý. Já dostávám dva tisíce někdy jen tisícovku, vyjít s tím musím a večeře vařím taky. (Mávne rukou, zvedne ze země vrchovatou, těžkou tašku, v níž cinkají láhve, do druhé ruky bere nosič s deset kusy vajec a kabelku. Odchází směrem k parčíku.)

 

Výstup 3

Milena

 

(Zazvoní mobilní telefon. Milena hledá v kabelce telefon, při čemž jí brání vejce a taška v druhé ruce) Do prdele teď musí volat!? (Vejce padají na zem) Do háje! (Nechá vejce vejcemi a vyndává telefon) To ti pěkně děkuju, (spustí naštvaně do telefonu) (odpověď v telefonu) No co, mám plný ruce a vejce jsou na kaši. (odpověď v telefonu) No, proč, když ti to nezvednu, tak zase budeš řvát. Hele, povíme si to doma. Já tam za půl hodiny sem. Čau. (Uschová mobil do kabelky, věnuje nešťastný pohled vajíčkům a rychle mizí k parčíku.)

 

Výstup 4

Tomáš třicetiletý bratr Mileny

 

Tomáš : (Telefonuje) Prosím vás, jednáme tu o ceně a já to za těchto podmínek prostě nemůžu přijmout. A rozhodně s tím nebude souhlasit můj společník. Pochopte, my také musíme vyjít vstříc svým odběratelům. (Odpověď v telefonu) Ne, ne, ne. Takhle by to nešlo. Takto se nedomluvíme. V každém případě, já u vás tak do hodiny budu a probereme to v klidu z očí do očí. Zatím nashledanou pane Bartoši.

Výstup 5

Milena, její bratr Tomáš

 

Tomáš :  Čau, co to vlečeš? (potká sestru v parčíku)

 

Milena : (Ráda ho vidí) Pivo na oslavu. A něco k večeři.

 

Tomáš : Ty se mu taháš s pivem? To bych ho spíš nakopal. Ukaž já ti to vezmu. (Bere Mileně tašku z ruky)

 

Milena :  A co ty tady děláš?

 

Tomáš :  Byl jsem u Alči, koupila tady vedle v paneláku byt. Docela pěkný, ale můj je větší. Mám v plánu, až spolu budeme déle, že se stejně sestěhujme a tenhle prodáme. Chtěli jsme si udělat klidný odpoledne, ale místo toho mám schůzku s Bartošem. Je to vykuk, co nás chce vzít na hůl.(Mírně se rozčílí.) Chceš hodit domů?

 

Milena : To bys byl moc hodnej. Dík. Peťan se doma válí na kanapi. Je mu blbě chudáčkovi. Včera slavil s kámošema a došel až někdy v pět. Do práce pochopitelně nešel. Já už nevím, co s ním mám dělat. Je to čím dál tím horší. Peníze už mi skoro nedává. Teď jsem chtěla vybrat a účet je zase vybílenej. Už jsem úplně zoufalá, v koncích. Chápeš? (Procítěně)  Já která si vždycky věděla rady, já která byla pokaždý v pohodě, jsem teď úplně na dně. (Zvyšuje hlas) Dvě děcka na krku a chlapa, kterej se vůbec nesnaží. K čemu je vlastně takovej chlap, kterej není k ničemu? (Volněji)

 

Tomáš :  (Pomalým krokem přecházejí k autu) K hovnu. (Zastavují se, Tomáš pokládá tašku na zem, vytahuje z peněženky dva tisíce a podává je Mileně) Na, ať něco máš. Já ti dávno říkal vykašli se na něho. Ale to je pořád ta samá písnička, o rozvracení rodiny a o dětech. Na sebe nemyslíš? (Hlasitěji) Máš přece taky nějaký svoje potřeby, máš právo na normální spořádaný život. A ne se jen trápit s ochlastou a flamendrem, který peníze utápí bůh ví kde. Stejně si myslím, že zase hraje automaty.

 

Milena : To ne. To určitě ne. Přísahal mi.(Žmoulá peníze v dlani. Dívá se na ně.) Já ti je vrátím.

 

Tomáš : No, jo. (Ledabyle mávne rukou) Sedej. (Nasedají do auta )

 

 

Výstup 6

Starší žena z úklidové služby O.D. (ukrajinského původu)

 

Uklízečka : (Bere smeták a lopatu, jde uklízet rozbitá vejce, hovoří ruským přízvukem, za ní se pomalu mění scéna) Nakopat do hlavy, tyhle slečinky. Bordel ano, ale uklízet to zas já. To práce, to život (otáčí se na publikum). Prý devět set padesát, úklid na parkoviště. Ani nevědí jak jmenuju. Jen číslo. Nejradši by dali na prdel čárovej kód, tady v tyhle zemi. Nataša uklidí, Nataša poslouží. Ráno v šest, večer v šest. Od nevidím do nevidím. (Rozhodí rukama) Ale mě už taky padesát. Nohy bolavý, záda bolavý.(Namete, vejce na lopatu.) Co si má co stěžovat, řikají. Ať je ráda, že má práci, dúra jedna. Já moc dobře vím jak říkají. (Pomalu odchází)

 

 

 

 

 

 

Proměna

Autobusová zastávka, lavička, sloupek s jízdním řádem.

 

Výstup 7

Peťan, Marcela, jeho milenka - asi 20 let

 

Marcela : Seš nějakej přepadlej?

 

Peťan : Aby ne. Se divíš po tý včerejší kalbě?

 

Marcela : Kocovinka? (škodolibý úsměv)

 

Peťan : Trochu.

 

Marcela : Tohle tě povzbudí. (Vytahuje sáček s bílým práškem)

 

Peťan : Co s tím? (Bez zájmu)

 

Marcela : Koks. Od bráchy.

 

Peťan : (zasvítí mu očí) Dáme lajničku.

 

Marcela : (Kýve) Dáme lajnu. (Rozloží na prkýnko, šňupnou si. Peťan neobratně, začátečnicky.) Co tvoje stará?

 

Peťan : No, to je problém. Prudí čím dál víc.

 

Marcela : Se na ní vyser ne?

 

Peťan : Asi jo. (Bezdůvodný smích)

 

Marcela : (smích) Já tě miluju.

 

Peťan : (suše) Nekaž to.

 

 

 

Jednání druhé

Sál v restauraci – vkusně zařízený

Dva stoly, v rohu blikající výherní automat.

 

Výstup 1

 

(Vstupuje Peťan, objednává si pivo u hostinského a jde rovnou k automatu a přehlíží i Tomáše sedícího o samotě u stolu.)

 

Tomáš : Ta svině! Milena mu doma pere, vaří, žehlí. Dvě zdravý děti má a co on? Pivo a hazard je jeho záliba. Mám chuť vstát a tu hubu mu rozbít! (Rozlobeně) Ale u té chuti zůstává. (z klesle, otáčí hlavu směrem k Peťanovi) On se usmívá, baví ho to. Sází tam mince jednu za druhou.

 

Hostinský : Ještě jedno pane?

 

Tomáš : (trochu se lekne) Ano.

 

Hostinský : (Všimne si prázdného sáčku od chipsů.) Ty taky? (ukáže prstem na sáček)

 

Tomáš : Jistě, ještě jedny zvládnu. Snad už mi brzo dorazí společnost. (Hostinský odchází) Doufám, že pánové dorazí dřív, než budu mít dost. Sakra, kdyby to záleželo jen na mě, tak tady nesedím. Já ty hospody tak nemám rád. Nebýt Honzy, pche pan společník.(S malým úsměvem)  Nikdy bych s pracovní popíjendou, jak on to nazval, nesouhlasil.

(Přichází společnost. První muž, starší (65), druhý a třetí, oba asi 40,  přicházejí spolu a na konec Společník Jan (33)

 

Jan : On už se nalejvá. Podívejte se na něho. (Smích)

 

Tomáš : No, že váháš. (stranou) Pitomec je to, a ještě se směje. (Otáčí se zpět) Tak sedejte pánové. Musíme to zapít (Zaujme ho pohyb u automatu, ohlíží se. Peťan odchází s mladíkem okolo dvaceti let ven ze sálu. Jeho nedopité pivo zůstává na stolku)

 

Jan : (Všimne si změny v Tomášově chování) Copak se děje?

 

Tomáš : Nic, nic. (Nedůvěryhodně) Musím si odskočit, omluvte mě pánové.

 

 

 

Opona

 

 

Proměna

Dvorek u hospody, šero, obrysy stromků.

 

Výstup 2

Peťan, s úsměvem na rtu, držící kolem Marcelu, dva mladíci, oba dvacet kouřící marihuanu, Tomáš skrytý v křoví.

 

Mladík 1: To je dobrej model. (Vyfoukne kouř a podá Peťanovi)

 

Peťan : Dobrý, dobrý. (Zakucká se, předává jointa druhému mladíkovi a začne líbat plnoštíhlou dívku)

 

Tomáš : (k publiku) Tak ho vidíte, nestydu. Za pět let mu bude čtyřicet a rozum ještě nenašel. (zvedá pěst směrem k Peťanovi) ty ďáble v lidské podobě. Kdybych já nebyl takový zbabělec, seřezal bych tě, co by se do tebe vešlo. Ty hade na prsou mojí sestry. (K publiku) Jenže, jenže....,  ale co vám to tady povídám. Svou zbabělost mám v hlavě. To je můj svět, tam nikdo nesmí. Mé myšlenky mě neprozradí, strach se mi v očích dávno nezračí. (Zpět k Peťanovi) Ale ty, ty se těš. Až pohár trpělivosti přeteče. Až poslední kapka vypluje s mým hněvem na povrch, budu zlý.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Proměna

Pokoj bytu – postel, hodiny, lampa, stolek a křeslo.

 

Výstup 3

Milena

 

Milena : (převaluje se na posteli)  Jak to, že nemůžu usnout? Proč nemůžu spát? Vždyť poslední dobou nezažívám moc stresů. (posadí se na posteli) Tak sakra proč?

Jestli pořád myslím na ty dluhy? To bude ono. Barák nedodělanej, zahrada zpustlá. Já na všechno nestačím.(vstává, hovoří k publiku) A teď ten chlap v tý bance. Jak jen se jmenoval. Takový ptačí jméno to bylo. Říkal, že nemám šanci. Že na půjčku ani omylem nedosáhnu, protože mu vyjelo, že jsme na seznamu neplatičů. Hroch se jmenoval. (ťukne se do čela a vyhrkne)

Jakýpak neplatiči? Jen dvakrát se ten můj pacholek zpozdil se splátkou a je všechno špatně.

Beztak nespím kvůli němu. Kde vlastně je? (dívá se na hodiny) Skoro půlnoc.

Mám ho ještě vůbec ráda? Miluju ho? Proč bych vlastně ještě měla. Asi ne. Miluju děti. Jasně, proto jsem ještě s ním. Nebo se rozvodu bojím? Mám strach, co bude potom? Jen já a dvě děti. Bez manžela, kluci bez táty. Ale tohle taky není život. (Sedá si do křesla a bere si knížku.)

 

 

 

Výstup 4

Milena, Peťan, Jiří (8), Maminka Peťana (63)

 

(Zarachotí klika)

 

Peťan : (Zvýšený, panovačný hlas) Potřebuju prachy. Kde seš sakra. Co kluci?

 

Milena : (Sedí v křesle, naštvaně odpovídá) Co by? Spěj. Kolik si myslíš že je hodin? A peníze ti nedám. Jdi si tam kde sis je nechal.

 

Peťan : (Huláká) Co si myslíš kurvo jedna! (Zaťuká prstem do hrudi) Já tady nosím kalhoty.

 

Milena : Nehulákej, vzbudíš děti.

 

Tomáš : (Pořád řev) Tohle je můj barák. Já si tady budu řvát jak chci. A když budu chtít tak odsud vyletíš jak papírovej čert?

 

Milena : Taky že půjdeme, vezmu kluky a jdeme. S tebou to není žádnej život.

 

Tomaš : (opilecký smích) A kam asi tak?

 

(Na scénu vstupuje stará paní, maminka Peťana)

 

Peťanova maminka : (Odvážně) Pokud já vím, tak barák je ještě pořád můj. Poletíš odsud ty. Nikdo my nebude vyhánět vnoučata z domu. Ani vlastní syn!

 

Tomáš : Ty se do toho nepleť mami! Ty vůbec nevíš o co tady jde!

 

Maminka : Ale vím!Jsi hulvát!

 

Tomáš : Drž hubu nebo chytnu nerva!

 

Maminka : (Provinile) Špatně jsem tě vychovala.

 

(Tomáš chytne maminku pod krkem a smýkne s ni na zem. Maminka se nezvedá)

 

Milena : (Vyděšená) Proboha maminko. (Otočí se na Peťana) Tohle jsi přehnal ty magore!

 

Peťan : Nech ji ležet. (Popadne Milenu za vlasy a odtáhne ji)

 

(Na scéně rozespalý Jíříček. Velmi rychle se probírá, přiskakuje k otci a buší do něho pěstičkami)

 

Jiřík : Nech maminku být!

 

Paťan : Spratku. (Podívá se na ležící Milenu)To je ta tvoje výchova! (Kopne do ní, chlapci dává pohlavek až zavrávorá) Jestli já se vás jednou zbavím?  (Tma)

.

Opona

 

 

Proměna

Most a jeho kamenné zábradlí

 

Výstup 5

Tomáš, Peťan

(Hluboká noc, fouká vítr, svítí měsíc)

 

Tomáš : (Mírně při-opilý) To se to nějak protáhlo. Spal bych jako kotě, hlava se mi točí. (Dívá se na hodinky) Docela dost hodin. Ale co. Ráno nevstávám a doma mě čekají jen akvarijní rybky.

Až se Alenka přestěhuje, až mi dá za pravdu. Bude všechno jiné. Přijdu domů, ona tam na mě bude čekat. A nebo bude spát, to už je jedno. Ale bude tam. Pokud tam bude. Posledně byla naštvaná, ale práce je práce. To musí pochopit.

 

(Vstupuje na most, na zábradlí kde stojí Peťan otočen čelem k řece.)

 

Tomáš: Co tady blbneš?

 

Peťan : Lidi už nevědí, co je to čest. (Sedá si na zábradlí, je stále zády k Tomášovi) Vždycky jsem byl otloukánek (v hlasu nepatrný nádech pláče). Nic nemám, nic jsem nedokázal.(Otočí se a opět vstává.) Všichni o ni mluví, ale čest je uvnitř.

 

Tomáš : (stranou) Že o tom mluvíš zrovna ty. Copak je čestné lhát a podvádět svou ženu?

 

Peťan : (Drsně) S tím se rodíš. Ale já každýho kdo mě bude překážet zničím. (Vyndává s kapsy špinavý nuž a mává s nim před sebou.)

 

Tomáš : (lekne se a vytřeští oči) Nepůjdeme domů?

 

Peťan : Člověk ráno vstane,ustrojí se  a ještě za tmy táhne do práce. Pak na melouch a zase za tmy domů. A já bych se nemohl pobavit? Zajít si na dvě pivka?

 

Tomáš : (Stranou.) Jenže ty se bavíš víc než děláš pacholku. Teď se nelituj.

 

Peťan : (Řve) Čest ztratíš jen jednou. A já ji mám. Slyšíš? Mám! (Uklidní se, malá pauza) Vidíš? Vidíš tu řeku tam dole? (podívá se dolů)Teče. Teče a nic ji nezastaví. Ani ty kameny, jak jsou ostrý a nebezpečný a ona se jich nebojí. Klidně se valí dál přes ně. (otočí hlavu k Tomášovi)  Chci bejt jako ta voda, nebát se a plout. Plout životem. Překonávat překážky.(Nuž putuje zpět do kapsy)

Tomáš : Tak je překonávej. (povzbudivě) Překonej tu nechuť k životu a žij. Konečně žij pro svoji rodinu. Jsi táta proboha. A manžel. Doma tě čeká žena a děti.

 

Peťan : Ne nejsem táta. Já už nejsem táta.  Nikdo o mě nestojí. Doma nikdo nečeká. Ruce mám samej mozol. A ta kráva mi nedala ani na cigára.

 

Tomáš : (začíná s ním lomcovat vztek) Jak kráva? Buď rád, že ji máš. Bez ní bys skončil už někdo na ulici mezi feťákama! (Hodně zvýšeným hlasem) Táhni za nimi ty zmetku. Chovej se jako chlap. (Vrazí ramenem do Peťana stojícího na zábradlí a ten padá.)

 

 

 

Výstup 6

Tomáš, policista

 

Policista : (Přibíhá na most) Proboha chlape, vy jste ho shodil dolů. (Dívá se přes zábradlí a bere k vysílačku) Potřebuju sanitku, ale honem.

 

Tomáš : (stojí jako socha, nic nechápe) On...(souká ze sebe slova) on mě vytočil. Já jsem ho nechtěl shodit. A nebo chtěl? (pomlka) Ano chtěl, už dávno jsem ho chtěl shodit ze života. Je to špína. (dostává pouta) Jen mě zatkněte. Jsem hrdý na to co jsem dokázal. Ten mizera už neublíží mojí sestře, ani dětem. Už nikdy, nikdy.

 

(Přijíždí záchranáři, nakládají na nosítka Peťana.)

 

Policista : (Podívá se směrem k nosítkům) Přišel jsem ho zatknout. Ten muž napadl nožem svoji ženu a pobodal staršího syna.

 

Tomáš :  (Kácí se policistovi do náruče) Raději strávit červenou muchomůrku než vaše slova. Ať už se nikdy neprobudím. Ať zemřu a se mnou celý svět.

 

 

 

Proměna

Vězeňská cela

 

 

Výstup 7

Tomáš, bachař

 

Tomáš leží na lůžku, vlevo od něho stojí plechová skříňka, vpředu mříže.

 

Tomáš : (zpěv)

 

Jsem hrdý,

jsem hrdý,

jsem hrdý.

Já nedovolím vám by jste mě umučili.(vstává z lůžka)

 

(slovo) 

(Sklíčeně) Tak on poslechl a šel za nimi.

 

(Zpěv)

Zbabělost, přiznání,

teď účet nese kat.

Jsem hrdý,jsem hrdý.

 

(Slovo)

(sklíčeně) Mělo to přijít dřív.

 

(Zpěv)

Přiznávám se k hanebnému činu,

že nezabil jsem dřív.

Že cítím hroznou vinu.

Byl jsem zbabělý.

 

Bachař : (Uhodí pendrekem do mříží) Přiznání si nech až k soudu. Tady na to nejsme zvědavý.

Ale, abys věděl, že nejsem takovej nelida. Musím ti říct, že tvoje ségra bude žít. Máš návštěvu.

 

 

 

 

Výstup 8

Tomáš, advokát

 

(Sedí na lůžku v cele)

Judr. Vávra : Pěkně jste si zavařil.

 

Tomáš : Hmm. (Bez zájmu)

 

Judr. Vávra : (Položí na stolek lejstra) Na vašem místě bych nebyl tak apatický. Vy jste se přiznal chlape. Co já s tím teď mám jako dělat. (Vstává)

 

Tomáš : Ale ten policajt mě stejně viděl.

 

Judr. Vávra : Všechno se dá zpochybnit. Jenže vy jste se přiznal u výslechu  a k tomu ještě se vší hrdostí. Kdyby jste mlčel, mohl bych to uhrát na nehodu nebo, v horším případě, alespoň na zabití z nedbalosti. Ale takhle. (Pomlka, zvýší hlas) Takhle je to vražda!

(Klidněji) Řekněte, vy na to jste opravdu hrdý?

 

Tomáš : Ne, měl jsem ho zabít dřív.

 

Judr. Vávra : (Bezmocné gesto) To je marné. Děláte si to sám. To je těžké pořízení.

 

Tomáš : Milena bude prý v pohodě?

 

Judr. Vávra : Ano, slyšel jsem to. Ten chlapec, ale... (Zarazí se)

 

Tomáš : Co? (Nervózně) Co ten chlapec?

 

Judr. Vávra : (Zajíká se) Nepřežije to.

 

 

 

Výstup 9

Tomáš a jeho svědomí v šedém plášti

 

Zpěv :

Tomáš : Jsem hrdý, jsem hrdý, jsem hrdý (Jemně)

 

Svědomí : Nezasáhl jsi dřív. Tys toho chlapce nechal zahynout.

 

Tomáš : A co jsem měl dělat. Plést se jim do života? To ne.

 

Svědomí : Byl to tvůj synovec. Vozil si ho v kočárku.

 

Tomáš : Já vím sakra! Milena přece věděla co dělá. Říkal jsem ať jde od něho.

 

Svědomí : A teď jsi vrah. Zabil jsi tomu druhému tátu. Z čeho budou žít?

 

Tomáš : Bude jim bez něho lépe.

 

Svědomí : Sestra bude na dně. Zabil jsi jí syna.

 

Tomáš : Já ne, to on.

 

Svědomí : Máš ho na svědomí.

 

Tomáš : (Trhá prostěradlo na proužky) Mám dost našetřeno, podíl ve firmě. Byt, auto. A kdo to dostane?

 

Tma

 

Výstup 10

Anděl Maronel, vyslanec ďábla Gratis

 

(V pozadí se houpe oběšenec)

 

Gratis : Tak jsem vyhrál Maroneli. Je můj.

 

Maronel : Ale on překonal zbabělost. Strach. A má na duši čisto.

 

Gratis : Je to vrah a nyní i sebevrah

 

Maronel : Vím, vím. Stejně si myslím, že do pekla nepatří. Nech ho mě. Ty máš Petra.

 

Gratis : Tys mohl mít Milenu. A toho jejího chlapce.

 

Maronel : Přeci jsme se dohodli Grate. Zapomněl jsi? Byli posláni zpátky do života. Oba. A souhlasil si s tím. (Poslední věta důrazněji)

 

Gratis : (Zavrčí) Možná to byla chyba.

 

Maronel : Nebyla.

 

Gratis : Proč chceš toho Tomáše?

 

Maronel : Je čistý a pak... (Malá pomlka.) Máme svátek. Jsou Velikonoce. Ježíš povstal z mrtvých.

 

Gratis : Svátek? A proč peklo nemá nějaký svátek?

 

Maronel : Máte Halloween.

 

Gratís : (Otráveně) Bláznivý Američani. Je jich plné peklo.

 

Maronel : Tak dáš mi toho Tomáše?

 

Gratis : (Rezignovaně) Budiž. Máš ho mít.

 

(Mlha. Anděl s vyslancem ďábla odcházejí, tělo Tomáše stoupá vzhůru.)

 

Opona

                                                                                                                                    Konec

Děkovačka.

 

 

---