Gen 4. část

„Hej! Hillsová!“křikl na mě někdo. Že já se pořád ještě divím, že je to Verony.

„Co je? Zareagovala jsem neochotně.

„Kde je zázvor?“ ptala se.

„Kde je zázvor nevím a kde je Ginger taky nevím.“odpověděla jsem a prudce se otočila. Nechtěla jsem se s nimi bavit. Do třídy vešla učitelka a rozevřela třídní knihu. Začala si mumlat naše jména a vyplňovala docházku. Pak byl slyšet dusot na chodbě. Myslela jsem si, že je to Ginger, že se někde zdržela, ale byla to nějaká dívka s černými vlasy a hnědýma očima. Ďábelským úsměvem a vysokým čelem.

„Á konečně. Toto je nová žákyně Tracy Zacová. Posaď se vedle do třetí lavice vedle Kim.“ Tracy se chvilku rozhlížela a nakonec si sedla správně vedle mě.

„Ale paní učitelko, vedle mě přeci sedí Ginger!“ bránila jsem ji.

„Slečna Dollsová byla přeřazena do studijní třídy.“ tato věta mě hodně uklidnila. Ginger je v pořádku a ve škole. Dokonce se i zbavila té otravné Verony. Chvilku jsem hleděla na tu novou holku. Všimla jsem si, že má oči podmalované černou tužkou a má silně nalíčené rty. Veškeré oblečení měla černé a obaly učebnic také. Celou hodinu si broukala a nedávala pozor ani tolik, co Alex a to už je co říct. Zkrátka přesný opak Ginger. Právě jsem si uvědomila, že tento ročník nemůžu prolézt když sedím s NÍ.

O přestávku jsem se vydala za Annie do druhého patra. Na schodech jsem potkala Sage. Šla kolem mě a ona i její kamarádky po mně hodily vražedný pohled. Asi už jim stihla připomenout, že já jsem jejich NEpřítel. Sladce jsem se na ně usmála a pokračovala jsem v cestě. Šla jsem chodbou a postupně jsem nakukovala do všech tříd. Pak jsem zahlédla kluka, který chodí s Annie do třídy. Šla jsem ke třídě, do které vešel. Ginger seděla v první lavici a četla si. Krátce na mě zamávala, ale to už ke mně šla nějsak zvláštně naštvaná Annie.

„Bože!“ vykřikla.

„Copak se děje?“ ptala jsem se jí. Zahlédla jsem, jak Alex vystoupala po schodech nahoru. Chtěla jít za Annie, ale jakmile nás zahlédla, otočila se a šla zpět dolů.

„Ta nová holka, Ginger je tak strašně otravná. Celou hodinu se hlásí a ví snad všechno. Navíc je nová, takže jsme si nikdo ani neškrt! Je to novej učitelčin mazánek. Úplně mě odkopla!“ rozčilovala se Annie. To ona byla nejlepší ve třídě, preminant, učitelčin miláček.

„Hele, mimo tohohle je to prima holka. Já jsem s ní dlouhou dobu seděla, takže to vím.“ bránila jsem ji.

„A teď, když s ní nesedíš, prolezeš vůbec?“ popíchla si Annie.

„Ne. Nejspíš.“ rozesmála jsem se.

„Tak to promiň, že ti beru chodící tahák.“ rozesmála se taky. Pak u začalo zvonit a já musela dolů. Ne schodech stála Alex. Nepodívala se na mě, jen tam tak stála opřená o zeď a koukala do země.

„Alex.“ promluvila jsem. Alex si jen řádně stoupla a odešla.

O matiku jsem zjistila, že Tracy má možná i na to, být ve studijní třídě. Měla vždy vše hotové ještě před učitelkou. Neustále zírala do svého sešitu, ale vůbec se nehlásila. Vše skrývala, jak své úspěchy, tak pocity. Byla tak uzavřená, tak neprobádaná. Ze snění mě probudilo ono vysvobozující zvonění. Všichni se rozeběhli dolů do šaten. Celý dav se mačkal před skříňkami. Rozpoznala jsem Annie. Rychla jsem se za ní vydala. Prodírání davem mi nečinilo problém, byla jsem dost obratná.

„Annie!“ volala jsem.

„Kim!“ volala zase Annie.

„Už končíš?“ ptala jsem se jí.

„Jo, tohle byla poslední hodina. Hele nechceš jít dneska k nám?“ navrhla.

„Fajn, jenom musím zavolat Angele. Oprava, nemusím.“ odpověděla jsem.

„Tak se sejdem před vchodem, platí?“ organizovala Annie. Organizování byla její nejoblíbenější činnost.

„Budu tam, kapitáne.“ zasalutovala jsem a vydala jsem se na pouť ke své skříňce. S Annie jsme se potkaly podle plánu a vyrazily jsme k ní domů. Když jsme dorazily její táta vyběhl z

kuchyně. Byl navlečený v rudé zástěře a na rukou měl kuchyňské chňapky.

„Ahoj děvčata, co bylo dnes ve škole?“ ptal se nás, ale ve skutečnosti se ptal spíše Annie.

„K nám do třídy přeřadili novou holku. Je strašně moc chytrá a učitelka je z ní úplně urvaná. Strašně jí nadržuje!“ rozčilovala se Annie.

„A jak se jmenuje, broučku?“ ptal se její otec dál.

„Ginger. Je to taková zrzka s pihami.“ odpověděla.

„To se spraví, neboj. Třeba je to tím, že je ve třídě nová.“ utěšoval ji.

„Ehm, ehm...“ upozornila jsem na sebe.

„Jo, vlastně. Annie, Kim tu dnes nemůže být. Chtěli jsme přeci malovat v garáži, nebo ne?“ připoměl jí táta.

„Jé, promiň Kim, já zapomněla. Nevadí to?“ omlouvala se Annie.

„V pohodě.“ odpověděla jsem a s pozdravem jsem odešla.

Když jsem přišla domů, bylo ticho. Nikdo nikde. Vyrazila jsem tedy do svého pokoje a pak jsem se, s odporem, ponořila do učebnic. Přišla ke mně Mitchie. Nikdy se nedokážu učit když se ke mně lísá. Dělala mi to zase. Musela jsem si s ní hrát a nakonec mi usnula v klíně. Cítila jsem její spokojenost, vděk za poskytování bezpečí i samotný pocit jistoty. Cítila jsem naše vzájemné propojení, dokonce i to, že ona vnímá mé

pocity. Byly jsme telepaticky sladěné. Byl to kouzelný okamžik, ale také zvláštní zážitek. Pak se ozvalo bouchnutí dveří a Mitchie vyskočila na nohy a rozeběhla se ke schodům.

---