Narození ježíška aneb jak to bylo ve skutečnosti

Byla temná noc, temnější než kdy jindy. Oblohu osvětlovala jediná hvězda. Jedna jediná kometa. Marie už nenabírala dechu a Josef začal nervóznět. Vyrašilo mu pář kapek potu na čele a pak Marie vykřikla. Josef musel jednat. Zaklepal na nejbližší hospodu. Nikdo neotevřel. Zaklepal znovu a hlasitěji. Vylezla kyprá žena s rudýmy tvářemi a džbány piva v rukou. „Co chceš?“ ptala se.

„Nocleh pro mou ženu a mé budoucí dítě.“ odpověděl Josef.

„Budoucí?“ ptala se žena dál.

„Ano, má žena rodí!“ křičel Josef.

„No a co já s tím?“ řekla žena a bouchla dveřmi.

„Neboj se Marie, dostaneme se tam!“ rozhodl Josef. Došel k plotu a přelezl ho, párkrát do něj kopl z druhé strany a Marie vlezla dovnitř. Byli na dvoře, s malým chlévem. Marie pospíchala dovnitř. Lehla si do sena a... Ježíšek byl na světě. Josef vylezl ven a křičel do celého světa tuto novinu. Křičel tak, že se na obloze uvolnila hvězda. Přelétla nad celým světem a pár lidí si jí vysvětlilo jako znamení a rozhodlo se ji následovat. Pak Josef zaslechl Mariin výkřik.

„Josefé! Je tady nějaké zvíře!“ křičela.

„Miláčku neboj! Už jdu,“ zavolal na ni a pak si polohlasem postěžoval. „jsi v chlévě co bys čekala?“

„Co jsi říkal?“ zvolala Marie.

„Nic, nic. Jen, že už jdu.“ řekl Josef a vrátil se do chléva. Marie tam stála s miminkem v náručí a proti ní se krčil vyděšený osel. Josef si, na rozdíl od Marie, všiml i krávy blížící se k ní zezadu. Kráva přátelsky olízla miminko a Marie se sklátila do sena. Josef si vzal miminko a vylezl s ním na střechu chléva, kde pozorovali cestující kometu. Pak si Josef všiml, že už se skoro vrací k nim. Po chvíli zahlédl tři osoby jedoucí na slonovi, koni a velbloudovi. Seskočil z chléva a šel jim i s Ježíškem naproti. Pak stál tváří v tvář třem mužům, jejichž hlavy zdobily zlaté koruny.

„Hoj bratře!“ zvolal první z nich.

„Dobrý den.“ odpověděl Josef.

„Hello brother!“ zvolala druhý z nich.

„Dobrý den.“ odpověděl Znovu Josef. Pak nastala dlouhá chvíle ticha. Nakonec se ten první otočil na posledního.

„Co ty černej stojíš vzadu?“ optal se ho.

„Já nestát vzadu, já jen čekat na svá chvíle.“ odpověděl mu tmavý muž.

„No tak pojďte dál.“ řekl jim Josef.

„Ale my tě neznat.“ vzdoroval tmavý muž.

„Kometa vás vedla právě k nám, to kvůli mému novorozenému synovi.“ řekl a pozvedl náruč s miminkem.

„Oh.. He is so cute.“ rozplýval se cizinec.

„Co to mele?“ divil se Josef.

„To nikdo neví, on je z daleka.“ odpověděl první z nich.

„No tak pojďte.“ zavelel Josef a všichni šli do chléva. První z králů zakřičel, když viděl Marii ležící bezvládnou v seně.

„He killed her! He is a murdener!“ křičel cizinec na celý chlév.

„To ne já, to kráva.“ bránil se Josef.

„Bratři, utíkejme! Je tu krvelačná kráva!“ zpanikařil jeden z nich.

„Ne, ne, ne! Ona jen omdlela.“ vysvětloval jim Josef.

„Ách ták.“ pochopil tmavý muž.

„No tak tady máš nějaké zlato a drahé kameny. Zde je kadidlo a zde peníze. A my už půjdeme.“ oznámil první z nich.

„Cože? Už tak rychle?“ divil se Josef.

„Ty drobečky na té cestě dlouho nevydrží a já pochybuji, že se ta kometa otočí a dovede nás domů.“ vysvětloval jeden z králů.

„Pravda. Tak tedy děkujeme a nashledanou.“ rozloučil se Josef a králové odešli. Pak Josef opět vylezl na střechu a pozoroval tři louče blížící se lesem.

„To je, ale náhoda, viď Ježíšku. Zase jsou tři.“ zašeptal Josef Ježíškovi do ucha.

Seskočil ze střechy a pospíchal uvítat hosty.

„Ahoj, my jsme tři pastevci.“ představili se tři neznámí.

„Já jsem Josef. Otec dítěte, kvůli kterému jste zde.“ představil se Josef.

„Aha, a tot je to dítě?“ zeptal se jeden z nich.

„Ano to je on. Jmenuje se Ježíšek.“ odpověděl Josef.

„Roztomilé jméno.“ chválil další z nich.

„A kde je matka?“ ptal se první.

„Je v chlévě.“ odpověděl Josef.

„V chlévě?“ podivili se pastevci.

„Ano, tam přespáváme.“ oznámil Josef.

„Přinesli jsme ti dary! Zde máš beránka. Je nejmenší z mého chovu. Většího by byla škoda...“ řekl prvý a předal Josefovi malého beránka.

„Ehm děuji.“ poděkoval Josef.

„Já jsem ti přinesl dva kousky kůže.“ řekl druhý a předal je Josefovi.

„A já ti donesl mléko, od naší kravky.“ vychrlil třetí a podal skleněnou láhev plnou mléka Josefovi.

„Děkuji vám všem“ řekl Josef a pastevci odešli. Josef nakonec vše pobral a odešel do chléva. Zjistil, že všechny drahé kameny, peníze, zlato a kadidlo byly pryč. Vyběhl ven a zahlédl odbíhajícího zloděje.

„Héj! To je moje!“ křičel na něj, ale vše bylo marné. Vrátil se tedy do chléva a všiml si, že Ježíšek rozbil sklenici s mlékem. Rozhodl se ho přikrýt kožešinkou, ale tu měla v hubě kráva a beránek se někam ztratil. Josef se začal rozčilovat, čím probudil Marii.

„Josefe, co se děje?“ ptala se ho.

Josef jíto všechno řekl a ona kroutila hlavou.

„Jak si můžeš takto vymýšlet?“ řekla Marie a ulehla zpět do sena. Po chvíli usnula a Josef také. A celý tento příběh si nechal pro sebe. Vyprávěl ho i Ježíškovi, ale ani on mu neuvěřil. Nakonec se vydal hledat tři krále a už nikdy se nevrátil, Proto jsme o něm později už nikdy neslyšeli.

---