Zrnko písku v kapce vody

Jednou, když bůh stvořil svět, všiml si, že dva elementy, Voda a Písek mezi sebou válčí. Optal se jich jaký mají problém. Voda splachovala moc písku a písek bránil vodě v průtoku. Proto stvořil ostrov, daleko od všech lidí a na něj postavil dívku, sdělil jí její poslání, měla ve dne v noci sedět na pláži a vhazovat písek do moře. Dívka tak činila celých 80 let. Bůh věděl, že dívka nemůže žít věčně, a proto zařídil, že dívka porodila svého potomka v den své smrti. Poslání, činiti spravedlnost mezi elementy, se v tomto rodu předávalo z generace na generaci až po dívku ze všech nejpracovitější a nejpůvabnější, Dianu.

Diana právě seděla na pláži, jak to dělala již 20 let, když na obzoru zahlédla velkou, zaoblenou věc. Netušila, co to je, a ani proč je právě tady. Hrozí jí snad nějaké nebezpečí? Nebála se lvů, ani krokodýlů. S přírodou se již zžila dokonale. Znala protilék na všechny nemoci a protijed na všechny jedy, ale neznala to těleso na obzoru a to ji děsilo. Viděla jak se věc blíží a rozhodla se podívat blíž. Voda ji postrkovala, ale písek se jí pod nohama točil a výřil, nechtěl aby se dostala až k té lodi. Písek věděl, že to těleso je loď a také věděl, že na lodi bývají lidé a lidé by mohli Dianu odvést. Jeho tušení bylo správné. Diana se dostala až k lodi a na lodi byli lidé a, ne jen tak ledajací lidé. Na lodi se plavil mladík Redan. I on byl moc půvabný a Dianě se moc zalíbil. Měl delší, tmavé vlasy a byl velmi vysoký. Diana vylezla téměř na palubu, aby na Redana viděla. Jeden z námořníků ji bohužel zahlédl. Vylekala se, skočila do vody a písek ji zahalil tak, že z ní nebylo vidět vůbec nic! Redan si všiml pouze Dianiných, světlých vlasů. Jen ony samy ho okouzlily. Většina posádky si usmyslela, že Diana je mořská panna a ostrov je prokletý. Redan, ale věděl své. Diana je nejpůvabnější, ze všech dívek. I Diana na něj dlouho myslela, ale věděla, že její poslání je důležitější než Redan. Postupně začínala pochybovat o důležitosti jejího poslání proti lásce k Redanovi. Loď se v zátoce zdržela velmi dlouho. Diana se od vody dozvěděla, že uvízli na mělčině. Jenomže to slyšel i Písek, a aby princ už konečně odplul, v místě kde se loď dotýkala dna, ustoupil. Písek byl moc zklamaný, když loď stále nevyplouvala. Nakonec, ale přeci jen vyplula.

Neplula od ostrova, ona plula k pláži kde seděla Diana! Princ vyskočil z lodi a blížil se k Dianě. „Kdo jsi?“optal se jí. Diana sklonila hlavu a poposedla si dál od prince.

„Neboj se!“ nevzdával to Redan.

„Jsi překrásná...“ Diana stále neodpovídala. Bůh jí nedal schpnost mluvit, nepotřebovala ji. „Ty...umíš mluvit?“ Diana jemně zavrtěla hlavou.

Redan neodešel, ani neposmutněl. Radost v něm vyvolalo už to, že dívka, žijící na ostrově mu rozumí. Diana rozuměla všemu živému, tudíž i všem lidským jazykům. „Odpluj se mnou. Mohla bys poznat lidi, podívat se do společnosti.“ Dianu něco pobízelo, aby odplula s Redanem. Byl to snad osud? Diana myslela, že ano. Myslela, že ve světě je něco krásného, co jí osud uložil poznat. Podala mu ruku a on ji dovedl na palubu. „Pánové tato dívka je naším hostem popluje s námi domů, kde se stane mou přítelkyní a později manželkou.“ řekl svérázně Redan. Diana se nechtěla provdat. Ucukla rukou. Redan to bral jako vzrušení z plavby a neřešil to.

„Prokleje naši loď, nechme ji na tom proklatém ostrově ať tu zhnije!“ ozvalo se z posádky. Redan se rozzlobil, ale věděl, že je nezodpovědné vodit na palubu cizí dívky a ještě k tomu němé!

I přes to dovedl Dianu do své kajuty, kde právě kuchař servíroval večeři. Diana nepotřebovala ani jíst.

Redan ji sic pobízel, ale nesnědla ani sousto! Odvedl ji tedy k posteli a sám se nabídl, že se vyspí na zemi. Diana doteď spala na stromech a nevěděla jak se spí na posteli. Lehla si vedle Redana na zem, to jí bylo bližší. On se podivil, ale když viděl Dianin rozhodný výraz, lehl si na postel sám. Dianě se stýskalo po pláži, ale už byla na moři. Při životě ji udržovalo vědomí, že je stále nad Vodou a pod Vodou je i Písek, on jí to říkal a měl pravdu, neměla odplouvat s Redanem.

Ráno se probrala pozdě, protože ji nevzbudila voda v podobě deště jako každý den.Všimla si, že plavidlo stojí. Vylezla na palubu, nikdo tam nebyl. V rohu byl můstek, kam vedl, Diana neviděla. Někdo ji uchopil za ramena.

„Kdo jsi? Přineseš nám všem jen zkázu a smrt! Běž tam odkud jsi přišla, nebo skoč do vody a utop se. Vše je mi milejší než tě mít na palubě!“ Diana se ohlédla, ta slova patřila kormidelníkovi. Než se stačila vzpamatovat, shodil ji z paluby. Padala a tušila že pád do mělčin nepřežije. Pod lodí byly kameny. Co když spadne na ně? Nespadla. Z vody se vynořila obrovská ruka z Písku a Dianu zachytila. Bývala by si ji odnesla zpět na ostrov, ale už k nim plaval Redan, který to vše sledoval z povzdálí.

„Prosím ne! Pusť ji!“křičel Redan. Uchopil Dianu a plaval s ní ke břehu.

„Nechám ho oběsit za to co udělal, neboj!“ sliboval princ. Nevnímala ho.

Diana věděla, že ten námořník má pravdu, ale víc než na námořníka teď myslela na to, u jakého břehu se to vlastně nachází! Dle toho, že ji princ dovedl do nějakého panství usoudila, že je v Redanově vlasti. Uložil ji na lůžko. Diana už věděla, jak se na něm spí. Pak odešel.

Diana pokojně usnula. Ráno ji vzbudil zvuk bubnů, vyběhla ze zámku a uviděla, že kormidelníka se chystají pověsit. Chtělo se jí plakat, vždyť nic špatného neudělal. V podstatě měl pravdu. Diana se soustředila na provaz.

„...byl odsouzen k smrti na tomto provaze!“ četl soudce. Bubny ustaly, kat potáhl páku, šibenice zavrzala a můstek se propadl. Kormidelník zavřel oči a začal se dusit. Diana se chytila za hlavu a usilovně myslela na smyčku. V tom se smyčka proměnila na mokrý písek a rozsypala se. Kormidelník se zprudka nadechl. Pokusil se utéci, ale kat ho zachytil. Diana už byla na odchodu, myslela, že kormidelníka zachránila. Zahlédla jen záblesk sekery a pak krátký výkřik.

Neodvážila se ohlédnout, tušila co se stalo. Do očí jí vnikly slzy. Utekla za Redanem. Po chvilce hledání ho našla v koupelně, bylo jí jedno, že je nahý. Z očí jí tryskaly slzy a celá rudá Redanovi uštědřila pár úderných ran. Redan to pochopil jako vzpouru a nechal Dianu zamknout v komnatě, neměl dost síly na to, jí nechat zamknout v žaláři. Byl moc smutný, ona byla tak krásná a vypadala, že o něj stojí. Při tom jí šlo jen o jeho smrt! Diana chodila po pokoji a chtělo se jí křičet. Měla zůstat na ostrově a tam vykonávat poslání nic jiného jí osud nepřipsal, žádná další kapitola nikdy nebyla. Diana udělala velkou chybu. Neměla tomu bídákovi podávat ruku a dát mu šanci přepsat její příběh. Nemá právo ji tu držet.

Redan sledoval moře, jak se bouří a poušť, jak se vzpírá. Netušil, že je to jeho chyba. Diana bušila na dveře, ale pak si uvědomila, že písek a voda jsou stále při ní, jen se dokázat soustředit. Usilovně myslela na ty dveře a hlavně na zámek, ale do mysli se jí stále dostával Redan, tak jak si jeho povahu vysnila, milý a přívětivý. Soustředila se na dveře, nebo se alespoň snažila. Nakonec se jí to povedlo. Dveře se proměnily v písek a Diana vyběhla ven. Redana nezahlédla. Vylezla na útes, rozhlédla se a poslala Redanovi, tomu jakého si vysnila, vzdušný polibek. Bílé šaty jí zavlály a Diana skočila, jen doufala, že skok přežije. Ruka se objevila těsně před Dianiným dopadem. Pak ji odnesla až k ostrovu. Diana se posadila na břeh a vhodila hrst písku do vody. Poušť zkrotla a moře se uklidnilo. Dianě ukápla slza a pod ní se utvořil důlek. Poslední památka po té strašné chybě. Nebo snad ne poslední? Ne. Další památka byla obrovská trhlina v Dianiném srdci.

Redan se procházel po pláži. Sedl si na písek a vhodil hrstku do vody. Písek zčernal a zůstal na hladině.

„Ta dívka musí zůstat na pláži dokud nezemře...“řekl šeptem Redan.

„Co prosím?“ ozval se jeho řidič stojící za ním.

„Ta pohádka Zrnko písku v kapce vody o dívce, která musí vykonávat poslání a nesmí opustit ostrov. Vám ji maminka nevyprávěla?“odvětil princ.

„Ne, bohužel ne.“ skončil rozhovor sluha.

Diana pokračovala v práci, ale stále sledovala obzor. Z moře se vynořila hora z písku a na ní stála dáma v modrých šatech. Diana začala chápat svůj příběh, tak jak byl napsán. Jejím osudem bylo donutit Redana otevřít oči, a pak se vrátit na ostrov. Dokončila svůj příběh a nyní musí následovat svou matku. Konec příběhu. Vešla do vody a vylezla na písečnou horu. Uchopila matku za ruku a společně zašli za horu. Hora se rozplynula ve vodě a Diana zemřela. Slunce zapadlo a na pláži se zjevila dívka. Diany dcera Adriana a začala psát svůj příběh.

 

 

---