Jagara

jagara není mytická osoba ze SríLanky, lovec, ani myslivec - jagara je v tomto případě složenina z křestního jména a příjmení.

Jan Gahura....

Honza je (doufám, že ještě je) o půlrok mladší, než já. Byl na Písmáku dříve, než já a spíš písničkář, než básník, řekněme spíš autor píšící poezii. Jako mnoho jiných psal co ho napadlo, bez nějakého edičního plánu, někdy se mu podařilo něco, čím se zaskvěl, jindy  sice věc, která se dala přečíst, ale neoslnila. Měli jsme spolu kontakt i mimo Písmáka - ovšem jen virtuální: od nás z L. do Brněnských Kohoutovic (Kikirikí City) je to pro sedmdesátileté chlapy přece jen trochu z ruky. Jednou mu někdo napsal k celkem dobré, ale nikoli vynikající básni, dost nešetrnou kritiku. Reagoval  následovně:

obehraná klišé

říkali,  že píšu vousaté rýmy

stokrát obehraná slovní spojení

metafory všem důvěrně známé

a to že se dnes už nenosí

a tak jsem si ráno řekl

že každý den napíšu jednu báseň

za rok jich bude tři sta pět a šedesát

každá bude začínat stejnými slovy:

„A vyšlo slunce na oblohu…“

ať dál už bude napsáno cokoli

vím, že tato obehraná věta

mě bude vždy fascinovat

Napsal jsem mu k tomu po asi šesti  týdnech:

...no bezva, Jane, ty tu svou hrozbu chceš opravdu splnit… a potom ještě:

Přátelská recenze

Jaké blbosti se člověk dopustí při jistém stupni naštvanosti – například si vezme do hlavy a také s patřičným bouchnutím do stolu - svou dlaní mozolnatou zahrádkářskou - vyhlásí, že navzdory přituplým kritikám některých nezdravě sebevědomých autorů východ slunce pro něj bude vždycky malý zázrak.

Kdyby jen to… On ještě navíc vyhlásí, že každý den po dobu jednoho roku napíše báseň na leitmotiv ...a vyšlo Slunce na oblohu. Pošetilec… V tuto chvíli, kdy už jich  vydal asi 50 netuším (a možná ani autor), kolik těch básní ještě bude. Pokud nebude přehlížet fakt, že už teď některé básně obsahem nesouvisí dost těsně s tím leitmotivem, tak se mu to třeba nakonec podaří. V opačném případě (když jako skončí, víme?) bude to známka, že i při naštvání, které z něj asi už částečně vyprchalo, si zachoval zdravý rozum.

Představte si, že tenhle chlap s nemocným srdcem, který žil pro svou zahrádku, malování obrázků, básničky, Písmáka, kytaru a písničky (a docela dobré na amatérského písničkáře) psal od 15.9.2006 do 14.9.2007 den co den báseň s námětem o které píše v té básni jakoby o něco výš. 365 básní a haikuodních miniatur, některé dokonce i výborné.

Když už se jeho trucování chýlilo ke konci napsal jsem mu do mejlu pochvalu za to, že dodržel slovo a doprovodil básní - ale řekněme tomu třeba říkánka, nebo i hanlivě "takové rozpočítadlo":

...a vyšlo slunce na oblohu nad Kikiríkovem

... za chvíli jagara začne psát

o slunci číslo třistapětašedesát

a ač jsem se mu ze začátku smál

as ukončí - jak řek‘ - svůj seriál...

------------------------------------------------

Když brzo ráno jde spát hvězdná líheň,

slunce rudé, jak kovářova výheň

razí si cestu v tmavých mraků sboru -

modrých až rudých pruhů na obzoru.

Světla města již notnou chvíli blednou,

jsou ale ještě stále slepé oči domů.

Mhouřená víčka před paprsky zlomů,

když tmavé stóry nočních stínů zvednou.

Většinou spím… však jsem-li někdy vzhůru

sleduji chvalozpěvy slunečního kůru,

jenž symfonii světel hraje ti...

V tom za sklem jako klakson ječí

hystericky jak břitva soprán něčí...

Začíná  zas den plný napětí.

Po skončené kampani (jinak se tomu říct nedá (:-D) už psal sporadicky, jak jsem mu napsal v jednom e-mailu "vyšprckoval se" a v roce 2008 se už jen přišel několikrát podívat. Na e-maily přestal odpovídat a pro mne se ztratil ze světa. Zmizela jeho díla z Písmáka, ale dnes jsem jedno ...a vyšlo slunce na oblohu... našel na TOTEMu (2007). Vzpomněl jsem na něj opět, po pěti letech mlčení, když jsem si přečetl a špatně pochopil zadání poslední SUPERKOULE. Mimo tohoto dílka mám uloženo ještě asi 15 básní z Janova cyklu...

Tentokrát nepíšu, abych v něčem zvítězil, ale abych na Honzu vzpomněl si a připomněl ho těm, kteří tu jsou asi tak dlouho, jako já a déle...

oldjerry